Shrnutí
IV. kapitola: Tvarosloví
VIII. podkapitola: Příslovce
Příslovce
Je to neohebný slovní druh , který vyjadřuje okolnost (děje nebo vlastnosti): místa (např. tady, daleko, odtud), času (např. pak, večer, nikdy), způsobu (např. tak, nelidsky, správně), míry (např. úplně, nejvíc, příliš) nebo příčiny (např. proto, natruc, schválně).
Neurčují se u něj mluvnické kategorie.
Ve větě fungují jako větné členy – podle toho, jakou okolnost vyjadřuje:
(1) příslovečné určení místa (ptáš se na něho otázkami: kde? kam? odkud? kudy?),
(2) příslovečné určení času (ptáš se na něho otázkami: kdy? jak dlouho? odkdy? dokdy?),
(3) příslovečné určení způsobu (ptáš se na něho otázkou: jak?),
(4) příslovečné určení míry (ptáš se na něho otázkou: jak moc?)
nebo (5) příslovečné určení příčiny (ptáš se na něho otázkami: proč? jakou příčinou?).
Pozor na záměnu s jinými slovními druhy:
S podstatnými jmény, např.: To je ale pěkný večer! (podstatné jméno) x Přijedeme až večer. (příslovce)
Se zájmeny, např.: To je kniha, podle níž se natočil ten nový film. (zájmeno) x Ta propast je ještě níž, než jsme si mysleli! (příslovce)
S předložkami, např.: Stojím proti škole. (předložka) x Je vždy proti. (příslovce)
S částicemi, např.: Opravdu to tak je? (částice) x Myslí to tak opravdu. (příslovce)
Se spojkami, např.: Je jak slon v porcelánu. (spojka) x Jak se máš? (příslovce)
Tvoření příslovcí
Příslovce se nejčastěji tvoří z přídavných jmen příponou:
-e/-ě, např. rychlý \rightarrow rychle, krásný \rightarrow krásně,
-o, např. daleký \rightarrow daleko,
-y, např. hezký \rightarrow hezky.
Některá příslovce vznikla z tvarů podstatných jmen, např. ráno, večer, většinou.
Některá spojením předložky a jiného slovního druhu (říká se jim příslovečné spřežky, např. zničehonic, vsedě.
Pozor na psaní příslovcí utvořených z přídavných jmen -mý, nebo -mný, např. soukromý \rightarrow soukromě, písemný \rightarrow písemně.
Stupňování příslovcí
Některá příslovce se stupňují (= tvoření tvarů pro vyjádření míry okolnosti).
Pro češtinu jsou 3 stupně:
1. stupeň je základní tvar příslovce, např. vesele, smutně,
2. stupeň tvoříš příponami:
-eji, -ěji, např. vesele \rightarrow veseleji, smutně \rightarrow smutněji,
-e (to můžeš i vynechat), např. nízko \rightarrow níže/níž,
3. stupeň tvoříš z 2. stupně přidáním předpony:
nej-, např. veseleji \rightarrow nejveseleji.
Nepravidelné stupňování
málo – méně/míň – nejméně/nejmíň,
mnoho – více/víc – nejvíce/nejvíc,
dobře – lépe – nejlépe, (tvary líp a nejlíp jsou hovorové),
zle/špatně – hůře/hůř – nejhůře/nejhůř,
brzy – dříve/dřív – nejdříve/nejdřív.
Příslovečné spřežky
To jsou příslovce, která vznikla spojením předložky a:
podstatného jména, např. kvečeru (lze i k večeru), zpravidla, obden, dokonce, dohromady,
přídavného jména, např. doleva, najisto, zleva, zřídka,
zájmena, např. potom, vtom, nadto, předtím, beztoho,
číslovky, např. nadvakrát, podruhé (lze i po druhé),
příslovce, např. najindy, odnaproti, odjinud.
Pravidlo pro psaní příslovečných spřežek:
Píšou se dohromady:
pokud to slovo neexistuje bez předložky, např. stěží (
těží), vstříc (stříc), ztěžka (těžka),je významový rozdíl mezi příslovečnou spřežkou a předložkovým spojením, např. dej pozor na (svůj) hlas x přečti to nahlas
Píšou se dohromady i zvlášť:
pokud není rozdíl mezi příslovcem a předložkovým spojením, např. kupodivu (i ku podivu), kvečeru (i k večeru), například (i na příklad), zjara (i z jara), poprvé (i po prvé), načerno (i na černo), naslepo (i na slepo).
Píšou se jen zvlášť: od začátku, na začátku, ze začátku, v pořádku, do pořádku.