Shrnutí
IV. kapitola: Tvarosloví
IV. podkapitola: Přídavná jména
Přídavná jména
Je to slovní druh, který se přidává k podstatnému jménu, a pojmenovává tak vlastnosti osob (např. bohatý (člověk)), zvířat (např. uštěkaný (pes)), věcí (např. skleněný (stůl)) nebo jevů (např. letní (obloha)).
Z pohledu mluvnice je to slovní druh, který:
se skloňuje – to znamená, že se u něj tvoří tvary v 7 pádech ve dvojím čísle (např. mladý \rightarrow s mladými)
se stupňuje – to znamená, že se tvoří tvary pro vyjádření míry vlastnosti (např. veselý – veselejší – nejveselejší),
ve větě funguje jako větný člen (nejčastěji jako přívlastek shodný, např. hodný chlapec, kdy přebírá od podstatného jména všechny mluvnické kategorie).
Druhy přídavných jmen:
tvrdá (se vzorem mladý) – končí v 1. pádě č. j. podle rodu podstatného jména na -ý, -á nebo -é,
měkká (se vzorem jarní) – končí v 1. pádě č. j. pro všechny rody na -í,
přivlastňovací (se vzory otcův a matčin) – končí v 1. pádě č. j. na -ův/-in.
Krátké (jmenné) tvary přídavných jmen typu šťasten, rádo apod.:
jsou často součástí jmenné části přísudku, např. Byl mlád., nebo doplňku, např. Děda už je zdráv.,
skloňují se, ale v současnosti se užívají jen ve 2 pádech – v 1. a ve 4. v jednotném i množném čísle,
většina krátkých přídavných jmen má i dlouhou (užívanější) variantu, např. mlád \rightarrow mladý, zdráv \rightarrow zdravý, až na přídavné jméno rád, které nemá dlouhou podobu.
Mluvnické kategorie přídavných jmen
Patří mezi (stejně jako u podstatných jmen): rod, číslo a pád.
Rod – stejně jako u podstatných jmen, se i u přídavných jmen rozlišují 3 rody:
mužský životný (např. krásný kluk) a neživotný (např. starý mobil),
ženský (např. krásná holka)
a střední rod (např. malé dítě).
Číslo – stejně jako u podstatných jmen, se i u přídavných jmen rozlišuje číslo:
jednotné (např. hezký kluk),
množné (např. hezcí kluci).
Pád – stejně jako u podstatných jmen, se i u přídavných jmen rozlišuje 7 pádů.
Určení mluvnických kategorií u přídavných jmen:
podle tvaru přídavného jména (např. krátké může být 1. nebo 4. pád mn. č.),
podle mluvnických kategorií podstatného jména, které přídavné jméno rozvíjí (např. krátkých příběhů – 2. pád mn. č.),
případně podle slovesa (např. čtu krátké příběhy – 4. pád mn. č. ) nebo předložky (např. o krátkých příbězích – 6. pád. mn. č.).
Pozor na chybně utvořený tvar přídavného jména, např.
slovům vzniklýchsprávně je slovům vzniklým (protože přídavné jméno přebírá mluvnické kategorie od podstatného jména).
Skloňování přídavných jmen
Pro skloňování přídavných jmen se používají 4 vzory: mladý, jarní, otcův a matčin.
Záleží na druhu přídavného jména:
(1) tvrdá přídavná jména se skloňují podle vzoru mladý, např. hezký, nekonečný,
(2) měkká přídavná jména podle vzoru jarní, např. psí, letní
a (3) přivlastňovací přídavná jména podle vzoru otcův a matčin, např. bratrův, sestřin.
(1) Skloňování tvrdých přídavných jmen
Skloňují se podle vzoru mladý, který má pro:
mužský rod životný tvar mladý (kluk), v množném čísle tvar mladí (kluci),
mužský rod neživotný tvar mladý (svět), v množném čísle tvar mladé (světy),
ženský rod tvar mladá (žena), v množném čísle tvar mladé (ženy),
střední rod tvar mladé (město), v množném čísle tvar mladá (města).
Pozor na časté (a nespisovné) chyby:
v 1. pádě
mladý (kluci), mladý (holky), mladý (města),v 7. pádě koncovka
-ma:(s) mladýma (klukama), (s) mladýma (ženama), (s) mladýma (městama), spisovná je pouze koncovka -mi (pokud nejde o párové části těla oči, uši, nohy, ruce).
Platí, že tvrdá přídavní jména přebírají mluvnické kategorie (rod, číslo a pád) od podstatného jména, se kterým se shodují (např. s ženou + krásný \rightarrow s krásnou ženou).
Pozor na tvoření množného čísla rodu mužského životného od přídavných jmen zakončených na -ský a -cký, platí, že:
-ský \rightarrow -ští, např. pražský (občan) \rightarrow pražští (občané),
-cký \rightarrow -čtí, např. olomoucký (občan) \rightarrow olomoučtí (občané).
pomůcka: slyšíš [krkonoští muži] \rightarrow vytvoří se tvar v č. j. (krkonošský) \rightarrow uplatní se pravidlo -ský (krkonošský) \rightarrow -ští (krkonošští).
(2) Skloňování měkkých přídavných jmen
Skloňují se podle vzoru jarní pro všechny 3 rody, např. jarní (muž, úklid, premiéra, počasí).
K měkkým přídavným jménům patří i přídavná jména utvořená od názvů zvířat, např. rybí, havraní, ptačí.
Na rozdíl od tvrdých přídavných jmen, nemění koncovku podle rodu podstatného jména, se kterým se shoduje – má stejný tvar bez ohledu na rod:
např. (bez) moderních (mužů, počítačů, dob, měst).
Problematické může být psaní měkkých přídavných jmen končících na -ní: psát s -n-, nebo s -nn-?
-n- se píše u přídavných jmen utvořených od názvů zvířat, která končí v kořeni na -n (protože se připojuje pouze přípona -í, nikoliv
-ní), např.:kuna \rightarrow kuní, havran \rightarrow havraní, slon \rightarrow sloní,
-nn- se píše u přídavných jmen, která byla utvořena od podstatných jmen, která končí v kořeni na -n nebo -ň, např.:
vina \rightarrow vinný, cena \rightarrow cenný, stehno \rightarrow stehenní, holeň \rightarrow holenní.
(3) Skloňování přivlastňovacích přídavných jmen
Skloňují se podle vzoru otcův nebo matčin:
otcův – pokud je ten, kdo si něco přivlastňuje mužského rodu (např. bratr, spolužák, kamarád),
matčin – pokud je ten, kdo si něco přivlastňuje ženského rodu (např. sestra, spolužačka, kamarádka).
Pokud se přivlastňuje podstatné jméno:
v mužském rodu životném, např. otcův bratr, matčin bratr,
v množném čísle se píše měkké i, např. otcovi bratři, matčini bratři,
v mužském rodu neživotném, např. otcův počítač, matčin počítač,
v množném čísle se píše tvrdé y, např. otcovy počítače, matčiny počítače,
v ženském rodu, např. otcova sestra, matčina sestra,
v množném čísle se píše tvrdé y, např. otcovy kamarádky, matčiny kamarádky,
ve středním rodu, např. otcovo auto, matčino auto,
v množném čísle se píše se a, např. otcova auta, matčina auta.
Stupňování přídavných jmen
Je tvoření tvarů pro vyjádření míry vlastnosti, kterou přídavné jméno pojmenovává (např. Byl to starý děda, ale můj děda je starší.).
V češtině jsou 3 stupně:
1. stupeň je základní tvar přídavného jména, např. starý,
2. stupeň se tvoří od 1. stupně přidáním přípony/koncovky:
-ejší/-ější, např. veselejší, hrubější,
-ší, např. starší, mladší,
která se může někdy přidat přímo ke kořeni slova (to znamená, že se oddělá zakončení -ký a k tomu se přidá přípona -ší), např. těžký \rightarrow těžší, sladký \rightarrow sladší.
může docházet k hláskovým změnám, např. z \rightarrow ž, ch \rightarrow š, např. nižší, sušší.
-í (navíc dochází ke změně k \rightarrow č), např. tenčí, hebčí,
3. stupeň se tvoří od 2. stupně přidáním předpony nej-, např. nejstarší, nejnižší.
Přídavná jména, která stupňovat nejde:
přivlastňovací přídavná jména se vzory otcův/matčin,
některá přídavní jména zakončená na -cí, např. plovoucí, domácí,
přídavná jména utvořená od názvů zvířat, např. psí, jelení, prasečí,
ale i jiná přídavní jména, např. mrtvý, živý.
Nepravidelné stupňování:
dlouhý – delší – nejdelší
velký – větší – největší
malý – menší – nejmenší
dobrý – lepší – nejlepší
zlý/špatný – horší – nejhorší
Zpodstatnělá přídavná jména
Některá přídavná jména mohou fungovat jako podstatná jména (záleží na větě, ve které jsou použity!).
Ať už fungují jako podstatná, nebo jako přídavná jména, všechny se skloňují podle vzorů přídavných jmen.
Skloňují se podle vzoru:
mladý, např. hostinský, příbuzný, známý,
nebo jarní, např. domácí, cestující, vedoucí, věřící.
Některá původně přídavná jména už fungují jen jako podstatná jména, např. strojvedoucí.
Měkká přídavná jména: účelová x dějová
Mezi měkká přídavná jména (se vzorem jarní) patří účelová a dějová jména
někdy je těžké je od sebe rozeznat – zejm. pokud je účelové přídavné jméno utvořeno příponou -icí.
Účelová přídavná jména
vyjadřují, k čemu věc slouží,
tvoří se příponou -cí (nebo její variantou -icí s měkkým krátkým i),
např. čisticí přípravky (= přípravky pro čištění), hasicí přístroj (= přístroj k hašení), holicí strojek (= strojek k holení).
Dějová přídavná jména
vyjadřují děj, který právě teď probíhá (někdo právě teď něco dělá),
tvoří se příponou -ící (s dlouhým měkkým í),
např. uklízečka čistící koberec (= uklízečka, která čistí koberec), hasič hasící požár (= hasič, který hasí požár), holící kadeřník (= kadeřník, který holí).