Podle postoje mluvčího

(1) Oznamovací věta

O něčem informuje a je bez citového zabarvení.
Oznamovací věta končí tečkou.
Sloveso je v oznamovacím (např. Přeju si to.) nebo v podmiňovacím způsobu (např. Přál/a bych si to.).

(2) Tázací věta

Používá se pro pokládání otázek.
Podle toho, co je obsahem otázek, se rozlišují (a) zjišťovací otázky a (b) doplňovací otázky.
(a) Zjišťovací otázky se používají pro ověření nějakého faktu (např. Přijdeš dnes domů?) a odpověď na ně je typicky ano/ne.
(b) Doplňovací otázky se používají pro doplnění nějaký informací (např. Kdy dnes přijdeš domů?), obsahují typicky tázací slova kdo, co, jaký, který, čí, kde, kdy, kam, kolik, proč apod.
Tázací věta končí otazníkem.

(3) Přací věta

(4) Rozkazovací věta

Používá se pro vyjádření: (a) zákazu (např. Nedělej to!), (b) rozkazu (např. Udělej to!) nebo (c) varování (např. Pozor!)
Obsahuje nejčastěji sloveso v rozkazovacím (např. Mlčte!) nebo taky v oznamovacím způsobu (např. Mlčíte!).
Může ji však tvořit i infinitiv (např. Mlčet!), podstatné jméno (např. Ticho!) nebo citoslovce (např. Pst!).
Rozkazovací věta končí vykřičníkem nebo tečkou u vět typu Vyhledejte v textu všechna podstatní jména.

(5) Zvolací věta

Používá se pro vyjádření: (a) překvapení (např. Ty jo, Jirka už se vrátil!), (b) radosti (např. To je fakt super!), (c) upozornění (např. No, jen aby to nebyl nakonec podvodník!), (d) podivení (např. Aha, tak takhle to je!)
Zvolací věta končí vykřičníkem.

Shrnutí