Shrnutí
VII. kapitola: Skladba
II. podkapitola: Rozvíjející větné členy
Rozvíjející větné členy
Jsou to větné členy, které rozvíjí jiné větné členy (zejm. základní větné členy = podmět a přísudek).
Rozvíjející větné členy se dělí:
(1) podle toho, který ze základních větných členů rozvíjí: přívlastek a přístavek (rozvíjí podmět nebo předmět), předmět a příslovečná určení (rozvíjí přísudek), doplněk (rozvíjí podmět a současně přísudek),
(2) jestli jsou něčím rozvíjené: holé (nejsou ničím rozvíjené), nebo rozvité (jsou rozvíjené) a k rozvitým se řadí také několikanásobné (jsou tvořeny více slovy ve stejné větněčlenské platnosti).
(a) Přívlastek
Je to větný člen, který rozvíjí podstatné jméno, které nejčastěji funguje ve větě jako podmět (např. Mladá maminka má už čtyři děti.) nebo jako předmět (např. Mám krásnou maminku.).
Zjistitelný otázkou kdo/co?
Přívlastek se dělí podle shody s podstatným jménem na:
shodný – shoduje se s podstatným jménem ve všech mluvnických kategoriích a stojí většinou před podstatným jménem, může jím být přídavné jméno (např. Líbí se mi nové písničky.), zájmeno (např. Moje babička má 84 let.), číslovka (např. Je to první člověk, který vstoupil na Měsíc.).
nebo neshodný – neshoduje se s podstatným jménem a stojí většinou za podstatným jménem, může jím být podstatné jméno (např. Jsem v domě prarodičů.), příslovce (např. Cesta vlevo je strašidelná.) nebo infinitiv (např. Tvoje snaha nemluvit nezabírá.).
Dále se přívlastek dělí podle toho, jestli je něčím rozvíjený, nebo není, na:
holý – tvoří ho jen 1 slovo (např. Mám červený gauč.) nebo předložkové spojení (např. kamarádka ze školy),
rozvitý – je něčím dalším rozvíjen (např. Mám tmavě červený gauč.),
několikanásobný – tvoří ho víc slov na stejné úrovni, které se oddělují spojkami nebo čárkou (např. Mám červenou, žlutou a zelenou fixu.),
nebo postupně rozvíjející – tvoří ho víc slov, kdy platí, že slovo vlevo rozvíjí celou frázi vpravo (např. Mám novou koženou peněženku.).
Přívlastek podle toho, jak důležitou informaci obsahuje:
volný – obsahuje doplňující informaci (nic zásadního), a proto se odděluje čárkami, např. Moje mamka, uznávaná za svoje znalosti češtiny, si letos dodělává doktorát z češtiny.
těsný – obsahuje důležitou informaci, a proto se neodděluje čárkami, např. Televizní zprávy vysílané v ranních hodinách jsou nudné.
Přístavek je druh přívlastku, který je shodný, rozvitý a volný, nese informaci typu:
charakteristika podstatného jména, ke kterému se vztahuje, např. ve větě T. G. Masaryk, 1. československý prezident, zemřel roku 1937.
nebo uvedením příkladů, např. Horory od Stephena kinga, například To a Hřbitov zvířátek, úplně miluju.
(b) Předmět
Je to větný člen, který většinou rozvíjí sloveso nebo dějové přídavné jméno.
Zjistitelný nejčastěji otázkou koho/co? (např. Vidím kamaráda.), dále např. otázkou komu/čemu? (Volám Markovi.) nebo předložkovým spojením na koho/co? (Petr čekal na Evu.) apod.
Rozlišuje se předmět (podle toho, jestli je něčím rozvíjený, nebo není):
holý – není ničím rozvíjen, např. Slyším mámu.
rozvitý – je rozvíjen jiným větným členem, např. přívlastkem (Slyším svoji mámu.),
několikanásobný – je rozvíjen dalším slovem a dohromady spolu tvoří předmět (např. Slyším mámu, tátu a sestru.).
(c) Příslovečné určení
Je to větný člen, který vyjadřuje okolnosti děje, a proto rozvíjí nejčastěji sloveso (např. Mluvím potichu.), dále přídavné jméno (např. Trafika je otevřená do večera.) nebo příslovce (např. Chodíš opravdu rychle.).
Příslovečné určení místa – zjistitelné otázkami kde? kam? odkud? kudy?,
např. Jsem doma., Jdu domů.
Příslovečné určení času – zjistitelné otázkami kdy? odkdy? dokdy? jak dlouho? jak často?,
např. Večer se budu dívat na televizi., V zahraničí budu do konce dubna.
Příslovečné určení způsobu – zjistitelné otázkami jak? jakým způsobem?,
např. Mám se dobře., Udělá to na stroji.
Příslovečné určení míry – zjistitelné otázkami kolik? jak moc?,
např. Vypil toho hodně., Je velmi starý.
Příslovečné určení příčiny (důvodu) – zjistitelné otázkami proč? z jaké příčiny? z jakého důvodu?
např. Kvůli nachlazení nepřišla do školy., Vztekem zrudl.
Příslovečné určení účelu – zjistitelné otázkami proč? na co? za jakým účelem? s jakým cílem?,
např. Koupila to pro kamarádku.
Příslovečné určení podmínky – zjistitelné otázkou za jaké podmínky?
např. Při dobré vůli se určitě dohodneme.
Příslovečné určení přípustky – zjistitelné otázkami navzdory čemu? i přes co? i v jakém případě? ani v jakém případě?,
např. I přes zákaz šla s kamarády ven.
Rozlišuje se příslovečné určení (podle toho, jestli je něčím rozvíjený, nebo není):
holé (není ničím rozvíjeno), např. Chodím pomalu.
rozvité (je rozvíjeno dalším větným členem), např. Chodím hodně pomalu.
několikanásobně (je rozvíjeno dalším větným členem ve stejné platnosti), např. Chodím pomalu, opatrně a ostražitě.
(d) Doplněk
Je to větný člen, který rozvíjí jak sloveso, tak podstatné jméno (zájmeno), protože řekne, jakou vlastnost má podstatné jméno za určitého děje (stavu) (který je vyjádřen slovesem).
Zjistitelný otázkami jaký? (souvisí s podstatným jménem a jak? (souvisí se slovesem).
Doplňkem může být:
přídavné jméno, např. Dědeček se na stará kolena cítil osamělý.,
podstatné jméno, např. Václav Havel byl zvolen prvním českým prezidentem.,
číslovka, např. Do cíle doběhla třetí.,
infinitiv, např. Viděla jsem ho krást v obchodě.,
přechodník, např. Odešla plačíc.