Shrnutí
VII. kapitola: Skladba
I. podkapitola: Základní větné členy
Základní pojmy
Větný člen je plnovýznamové slovo, na které se ve větě můžeš zeptat otázkou (např. na podmět se ptáš otázkou kdo/co?)
Mezi plnovýznamová slova patří: podstatné a přídavné jméno, zájmeno, číslovka, sloveso a příslovce.
Skladební dvojice jsou 2 větné členy, které spolu souvisejí (např. podmět a přísudek). Jeden z nich je člen řídící (přísudek) a druhý člen je závislý (podmět).
Větné členy
Větné členy jsou základní (podmět, přísudek) a rozvíjející (přívlastek, předmět, příslovečná určení, doplněk, přístavek)
Větné členy mohou být: (a) holé (nejsou ničím rozvíjeny), (b) rozvité (jsou něčím rozvíjeny), (c) několikanásobné (tvoří je více slov stejného větného členu, např. přísudek tvoří 2 slovesa se stejným podmětem).
Základní větné členy
Základními větnými členy jsou (1) podmět a (2) přísudek.
(1) Podmět
je slovo, o kterém se pomocí přísudku něco říká.
Slovní druh podmětu: podmětem bývá nejčastěji podstatné jméno nebo zájmeno, ale může jím být i přídavné jméno, číslovka, infinitiv, příslovce, spojka, citoslovce.
Z věty ho zjištíš tak, tak že se zeptáš kdo/co + přísudek + zbytek věty, např. na podmět z věty Eva pekla kuře se zeptáš „Kdo pekl kuře?“ Odpovědí ti bude Eva (= podmět).
Druh podmětu:
podle toho, jestli je něčím rozvíjený:
holý (není ničím rozvíjený, např. Bratr je zas doma., Na hodinách češtiny nebyla nikdy nuda.),
nebo rozvitý (je rozvíjen jinými větnými členy, např. Můj líný bratr je zas doma., Na hodinách češtiny nebyla nikdy žádná nuda.)
druhem rozvitého podmětu je i několikanásobný podmět, který tvoří větné členy stejného druhu, např. samá podstatná jména: Bratr, sestra a máma jsou zas doma. Na hodinách češtiny nebyla nikdy nuda a stres.
podle toho, jestli je ve větě vyjádřený:
vyjádřený, např. Eva nakupuje.,
nebo nevyjádřený (jde typicky o osobní zájmena), např. Mluví. (ona).
dále existuje tzv. všobecný podmět, kdy se přísudek (sloveso) shoduje s 3. osobou č. j. (on) nebo č. mn. (oni), např. Prásknul do bot., V rádiu říkali, že...
(2) Přísudek
Je slovo, které říká něco o podmětu.
Slovní druh přísudku: přísudkem bývá nejčastěji sloveso v určitém tvaru, ale může jím být taky citoslovce (např. Žába žbluňk do vody.), infinitiv (např. Alenka ne a ne mlčet), pomlčka (např. Pes – nejlepší přítel člověka).
Z věty ho zjistíš tak, že se ptáš co dělal/a / jaká byl/a + podmět, např. na přísudek z věty Eva pekla kuře se zeptáš: „Co dělala Eva?“ A odpovědí ti bude pekla (= přísudek).
Druh přísudku:
podle toho, čím je tvořen:
slovesný přísudek (tvořen pouze slovesem/slovesy), např. Aleš nemluví., Aleš nechce mluvit.,
jmenný přísudek se sponou (tvořen slovesem a jménem, např. Eva je unavená.), jmenný přísudek bez spony (neobsahuje sloveso, ale pouze jméno, např. Pes – přítel člověka.).
podle toho, jestli je něčím rozvíjen:
holý (není ničím rozvíjený), např. Naše rodina lyžuje.,
rozvitý (je něčím rozvíjen), např. Naše rodina na horách nejčastěji lyžuje.
k němu se řadí několikanásobný přísudek, který tvoří několik sloves se stejným podmětem, např. Naše rodina lyžuje, běžkuje a sáňkuje.