Shrnutí
IV. kapitola: Tvarosloví
II. podkapitola: Podstatná jména – obecně
Podstatné jméno
Je to slovní druh, který se používá pro pojmenování osob (např. máma), věcí (např. stůl), zvířat (např. pes), vlastností (např. upřímnost), děje (např. čtení) nebo duševního stavu (např. láska).
Ve větě funguje jako větný člen (nejčastěji podmět nebo předmět).
Skloňuje se (to znamená tvoření tvarů v 7 pádech v čísle jednotném a množném).
Druhy podstatných jmen
Dělí se na abstraktní a konkrétní.
Abstraktní podstatná jména pojmenovávají věci, na které se nedá sáhnout nebo je vidět).
Typicky pojmenovávají vlastnosti (např. zbrklost) a stavy (např. radost).
Konkrétní podstatná jména pojmenovávají věci, na které se dá sáhnout nebo je vidět).
Dělí se dále na:
obecná (to jsou obecná, běžná slova), např. hrad, les
píšou se s malým počátečním písmenem
vlastní (to je něco konkrétního nebo někdo konkrétní), např. Pražský hrad, Google
píšou se s velkým počátečním písmenem
Chyták: některá podstatná jména můžou být jak abstraktní, tak konkrétní (záleží na tom, jak se slovo použije ve větě),
např. slovo pohled je ve větě Kamarád mi poslal pohled z Itálie. konkrétním podstatným jménem, ale ve větě Zamiloval jsem se do ní na první pohled. je slovo pohled abstraktním podstatným jménem.
Mluvnické kategorie podstatných jmen
U podstatných jmen se rozlišují 3 mluvnické kategorie: (1) rod, (2) číslo a (3) pád (vzor není mluvnickou kategorií, ale u podstatných jmen se také určuje, protože vysvětluje, proč má slovo určitého rodu v konkrétním pádě a čísle tvar, jaký má.).
Rod, číslo a pád přebírá od podstatného jména přívlastek shodný, např. ve spojení slov bez malého dítěte.
Rod a číslo přebírá od podstatného jména slovesný přísudek, např. máma dělala x táta dělal.
(1) Rod
Rod má v češtině každé podstatné jméno.
Rod mají i nesklonná podstatná jména, např. taxi, moka (ta jsou středního rodu), brandy, lady, zoo (ta jsou ženského rodu), atašé (mužského rodu).
Rozlišují se 3 jmenné rody:
mužský, u které se dále rozlišuje životný (např. otec, bratr) a neživotný (počítač, mobil),
ženský (např. žehlička, máma),
a střední (např. léto, kuře), patří sem:
podstatná jména pojmenovávající mláďata (zvířat), např. lvíče, ptáče,
většina nesklonných podstatných jmen, např. taxi, aroma.
Rozpoznání rodu:
pomocí ukazovacího zájmena ten (pro mužský rod), ta (pro ženský rod) a to (pro střední rod).
pro rozlišení mužského rodu životného od neživotného používáš 4. pád, ve kterém mají podstatná jména neživotného rodu stejný tvar jako v 1. pádě, např. 1. pád hrad, 4. pád (vidím) hrad.
Výjimky ve jmenném rodě:
některá slova jsou mluvnicky životná, ale v reálném životě jsou neživotná, např. sněhulák, strašák, drak, trpaslík, vodník,
některá slova mohou mít více rodů, např. rez a hřídel (mohou být ženského i mužského rodu),
některá slova mají ženský i mužský tvar, např. okurka x okurek, hadra x hadr,
některá slova mají v jednotném čísle střední rod, ale v množném čísle ženský rod, např. oko x oči, ucho x uši,
některá slova mají v jednotném čísle mužský rod, ale v množném čísle střední rod, např. kníže x knížata, hrabě x hrabata.
(2) Číslo
U většiny podstatných jmen lze určit a vytvořit tvar jednotného (např. pes) a množného číslo (např. psi).
Výjimky, kdy mluvnické číslo neodpovídá reálnému počtu:
hromadná jména mají tvar jednotného čísla, ale označují více (hromadu) věcí,
např. dříví, křoví, žactvo, dobytek, hmyz, chudina, mládež,
množné číslo se nedá vytvořit.
pomnožná jména mají tvar množného čísla, ale označují 1 věc,
např. nůžky, hodinky, dějiny, Vánoce, Velikonoce,
jednotné číslo se nedá vytvořit.
látková jména mají tvar jednotného čísla, ale označují množství nějaké látky,
např. dřevo, železo, beton, kov, káva, sůl,
množné číslo má význam „různé druhy“, např. betony = různé druhy betonů.
pomůcka pro rozpoznání hromadných x pomnožných x látkových jmen:
před podstatné jméno se dá fráze „tam + je/jsou“, pokud se doplní:
tam je, jedná se o hromadné (např. tam je hmyz) nebo látkové jméno (např. tam je víno) – pokud označuje látku, jedná o látkové jméno, pokud ne, jedná se o hromadné jméno,
tam jsou, jedná se o pomnožné jméno (např. tam jsou vrata).
(3) Pád
V češtině je celkem 7 pádů v jednotném čísle a 7 pádů v množném čísle (tvoření tvarů ve všech pádech se nazývá skloňování).
Pomocí pádů vyjadřují podstatná jména vztahy ve větě (které slovo je podmět, které předmět), např.:
ve větě Pes honí kočku je podmět vyjádřen 1. pádem a předmět 4. pádem, kdyby pády nebyly, vypadala by věta takto: Pes honí kočka, ze které není jasné, kdo koho honí (podmět nemusí stát na 1. místě ve větě).
Určení pádu podstatného jména – pomocí pádových otázek:
1. pád – kdo? co? (např. sestra)
2. pád – (bez) koho? čeho? (např. sestry)
3. pád – komu? čemu? (např. sestře)
4. pád – (vidím) koho? co? (např. sestru)
5. pád – oslovuju/volám (např. sestro!)
6. pád – (o) kom? (o) čem? (např. (o) sestře)
7. pád – (s) kým? čím? (např. sestrou)
Druhy pádů: podle toho, zda se pojí s předložkou:
prosté (to jsou pády bez předložky, patří sem 1. a 5. pád),
předložkové (to jsou pády s předložkou, patří sem 6. pád),
všechno ostatní pády můžou být jak prosté, tak předložkové, např. dám to sestře x dám to k sestře.
Vzor podstatných jmen
Vzory jsou slova, která se používají jako předlohy (vzory) pro skloňování.
V češtině se tradičně rozlišuje 14 vzorů podle jmenného rodu:
pro mužský rod životný (vzory: pán, muž, předseda, soudce), neživotný (vzory: hrad, stroj),
pro ženský rod (vzory: žena, růže, píseň, kost),
pro střední rod (vzory: město, moře, kuře, stavení).
výjimka: některá podstatná jména (např. hajný) se skloňují podle vzorů přídavných jmen (mladý).
Určení vzoru podstatného jména – 3 kroky:
1. určí se mluvnický rod (pomocí ukazovacího zájmena ten/ta/to),
2. určí se koncovky v 1., 2. a 4. pádě,
3. určí se zakončení kmene – na tvrdou souhlásku (tvrdé vzory: pán, hrad), nebo na měkkou souhlásku (měkké vzory: muž, stroj).