Shrnutí
IV. kapitola: Tvarosloví
V. podkapitola: Zájmena
Zájmena
Je to slovní druh, který zastupuje podstatné jméno (např. Alena šla. \rightarrow Ona šla.) nebo přídavné jméno (např. Alenin pes \rightarrow Její pes).
Zájmeno tedy neukazují na konkrétní věc/člověka apod., ale odkazují na (podstatné nebo přídavné) jméno, které ho pojmenovává.
Zájmena mohou být sklonná (většina zájmen) i nesklonná (jeho, jejich, jehož, jejichž).
Ve větě fungují větný člen, kdy přebírají větněčlenskou platnost jména, které zastupují, např.:
zájmeno jako podmět ve větě Každý tě má rád.
zájmeno jako přívlastek shodný ve větě Každý člověk tě má rád.
Druhy zájmen
Rozlišuje se 7 druhů zájmen: (1) osobní, (2) přivlastňovací, (3) ukazovací, (4) tázací, (5) vztažná, (6) neurčitá a (7) záporná.
(1) Osobní zájmena
Vyjadřují 1.–3. osobu a patří mezi ně: já, ty, on/ona/ono, my, vy, oni/ony/ona.
Dále se k nim řadí zvratné zájmeno se (které má ve 3. pádu tvar si, např. Dám si zmrzlinu.)
Neexistují tedy 2 zvratná zájmena se a si, ale si je tvarem zvratného zájmena se.
(2) Přivlastňovací zájmena
Pomocí přivlastňovacích zájmen se někomu nebo něčemu něco přivlastňuje.
Patří mezi ně: můj, tvůj, jeho, její, náš, váš, jejich, zvratné zájmeno svůj, vztažná přivlastňovací zájmena jehož (jejíž, jejichž) a tázací zájmeno čí.
Zvratné zájmeno svůj se používá, pokud je podmětem ta stejná osoba (např. Maminka vychovává své děti.).
(3) Ukazovací zájmena
Pomocí ukazovacích zájmen se na něco nebo na někoho ukazuje.
Patří mezi ně: ten, tento, onen, tentýž, takový, onaký, týž, tentýž, sám.
Řadí se k nim i hovorové (ale stále spisovné) varianty zájmen tamten, tenhle, tenhleten, tadyten apod.
(4) Tázací zájmena
Pomocí tázacích zájmen se začíná otázka.
Používají se, když se ptáš na osobu (zájmenem kdo), zvíře nebo věc (zájmenem co) nebo na jejich vlastnosti (zájmeny jaký, který, čí).
Patří mezi ně tedy: kdo, co, jaký, který, čí.
Rozdíl mezi jaký a který:
jaký se používá pro dotázání se na nějakou vlastnost (odpověď můžeš zaměnit za takový/taková/takové), např. Jaké auto máš? Červené. (= takové)
který se používá pro dotázání se po konkrétní věci apod. (odpověď můžeš zaměnit za ten/ta/to), např. Které auto máš? Fiata. (=toho).
(5) Vztažná zájmena
Většina vztažných zájmen je stejná jako tázací zájmena (kdo, co, jaký, který, čí), ale používají se jinak.
Pomocí vztažných zájmen se nepokládají otázky, ale vztahují se k nějakému větnému členu z věty (proto bývají nejčastěji součástí vedlejších vět), např. ve větě Muž, který přišel. uvozuje zájmeno který VV přívlastkovou.).
Řadí se k nim tedy zájmena: kdo, co, jaký, který, čí, jenž.
(6) Neurčitá zájmena
Když se neurčité zájmeno použije, není jasné, o koho nebo o co jde (jen prostě někdo nebo něco apod.).
Bude to prostě neurčité – proto se tato zájmena jmenují neurčitá.
Jsou to zájmena: každý, všechen a dále zájmena utvořená od tázacích zájmen (kdo, co, jaký který, čí):
předponou ně-: někdo, něco, nějaký, některý, něčí,
předponou kde-: kdekdo, kdeco, kdejaký, kdekterý, kdečí,
předponou lec- (nebo leda(s)-): leckdo, lecco(s), lecjaký, leckterý, lecčí,
morfémem -si: kdosi, cosi, jakýsi, kterýsi, čísi,
morfémem -koli(v): kdokoli, cokoli, jakýkoli, kterýkoli, číkoli,
a dalšími předponami (např. málo-, sotva-, bůhví-).
(7) Záporná zájmena
Záporným zájmenem se popírá existence něčeho nebo někoho.
Mezi záporná zájmena patří: žádný, nic a zájmena utvořená příponou ni-: nikdo, nijaký, ničí.
Mluvnické kategorie zájmen
Patří mezi ně: (1) rod, (2) číslo a (3) pád.
(1) Rod
Podle toho, jestli jsou zájmena svými tvary schopna vyjadřovat trojí rod (mužský, ženský a střední) se dělí na:
rodová (vyjadřují, patří k nim většina zájmen)
a bezrodá (nevyjadřují, patří k nim osobní zájmena já, ty, my, vy, zvratné se, tázací a vztažné kdo, co).
Bezrodá zájmena přebírají rod od osoby/věci, kterou zastupují, pozná se podle:
přívlastku shodného, např. já nešťastná, Já půjdu ráda ven. (já je ženského rodu),
shody s přísudkem, ale pouze v minulém čase, např. Já jsem ale byla celý den doma. (já je opět ženského rodu).
Kdo a co vyjadřují jen 1 rod (kdo se shoduje vždy s mužským rodem a co se středním rodem), ačkoliv pokud se použijí v otázce, v odpovědi může být jiný rod, např. Kdo přišel domů? Máma. Co tam bylo? Hluk.
(2) Číslo
Rodová zájmena mají tvary pro dvojí číslo – jednotné i množné.
U bezrodých jsou určité zvláštnosti:
množné číslo k zájmenům já a ty je my a vy,
zvratné zájmeno se má jeden tvar pro jednotné (např. Umyj se!) i množné číslo (např. Umyjte se!),
kdo a co mají jen jednotné číslo.
(3) Pád
U většiny zájmen lze tvořit jen 6 pádů (5. pád neumí vyjádřit).
Zvláštností je zvratné zájmeno se, které nemá 1. pád.
Skloňování zájmen
Zájmena se skloňují různě:
některá zájmena mají svůj vlastní systém tvarů pro pády v jednotném i množném čísle, např. on, jenž,
některá se skloňují jako přídavná jména, např. takový, který
a některá se neskloňují vůbec (4 zájmena: jeho, jejich, jehož, jejichž).
Skloňování některých bezrodých zájmen
Zájmeno já, ty a se mají dvojí tvary (krátké a dlouhé) ve většině pádů:
krátké tvary ty a se nemůžou být:
po předložce, např. Ke mně
(k mi)domů je to kousek.a na začátku věty, např. Mně
(mi)to nedáš.
u zájmena já pouze tvar mi nemůže být po předložce nebo na začátku věty, jinak je to jedno.
Krátké a dlouhé tvary zájmena já: mě – mně, platí, že:
mě se píše ve 2. a 4. pádě,
mně se píše ve 3. a 6. pádě.
pomůcka – dosazovaní tvarů zájmena ty, kdy platí, že:
když se dosadí tobě, píše se mně (např. Dá to tobě. \rightarrow Dá to mně.)
a když tě, píše se mě (např. Má tě rád. \rightarrow Má mě rád.).
Ty a vy mohou vyjadřovat 5. pád, např. ty uličníku! vy darebáci!
Zvratné zájmeno se má ve 3. pádu tvar si (např. Dám si zmrzlinu.) a nemá 1. pád.
Platí, že pokud se setkají 2 zvratná slovesa, může se psát jen 1 se, např. Z ničeho nic se začalo stmívat a blýskat (se).
Skloňování některých rodových zájmen
Ukazovací zájmeno ten
podle zájmena ten se skloňuje i zájmeno onen a kdo (podle tvarů ten v jednotném čísle),
má v 7. pádě množného čísla koncovku -mi (pouze u párových částí těla oči, uši, nohy, ruce má koncovku -ma, např. těma nohama),
Přivlastňovací zájmeno náš
podle něho se skloňuje i zájmeno váš a co (jen podle tvarů nás v jednotném čísle).
Osobní zájmeno on
podle něho se skloňuje i vztažné zájmeno jenž (které má stejný význam jako zájmeno který) – odlišné jsou tvary v 1. pádě:
pro rod mužský v č. j. tvar jenž (např. muž, jenž jedl...) a v č. mn. tvar již (např. muži, již jedli... = muži, kteří jedli...),
pro rod ženský i střední v čísle jednotném i množném tvar jež (např. žena, jež měla narozeniny; dítě, jež nic nesnědlo; ženy, jež nic neuměly, kuřata, jež zapomněli na dvoře),
po předložce má (stejně jako zájmeno on) tvar s n- (např. Muž, bez něhož si svůj život nedokážu vůbec představit!).
má ve všech pádech krom 1. pádu tvary s n- (např. něho) nebo s j- (např. jeho) a platí, že:
tvary s n- se používají po předložkách, např. Bez něho tam nepůjdu.,
tvary s j- se používají bez předložek, např. Projela jím vlna vzrušení.
Neurčité zájmeno všechen
jednotné číslo se používá např. pro označení hromadných jmen (např. všechen dobytek) nebo látkových jmen (např. všechna káva),
množné číslo se používá při pojmenování úplného počtu (3 a více),
pozor: pro označení úplného počtu dva/dvě se používá číslovka oba/obě.
Tázací a vztažné zájmeno co
má ve spojení s předložkou za, o, na \rightarrow tvary zač, oč, nač.