0 %
Shrnutí
I. kapitola: Zvuková stránka jazyka (a její pravopis)
I. podkapitola: Slabika (hlásky)
Hláska
- Je to určitý zvuk (vyslovené písmeno), na rozdíl od písmena (což je napsaná hláska).
- Počet hlásek nemusí odpovídat počtu písmenům ve slově, např. oběd (píšou se 4 písmena), [objet] (ale vyslovuje se 5 hlásek).
- Hlásky se dělí se na: 1. samohlásky (řadí se k nim také dvojhlásky) a 2. souhlásky.
Samohlásky
- Jsou to tóny (pravidelné zvuky), v češtině je 5 krátkých (a, e, i, o, u) a 5 dlouhých (á, é, í, ó, ú).
- K samohláskám patří i dvojhlásky , to jsou 2 samohlásky za sebou, které patří ke stejné části slova (např. ke kořeni – auto).
- Při výslovnosti dvojhlásek vzniká tón (proto se řadí k samohláskám).
- V češtině jsou 3 druhy dvojhlásek:
- v domácích slovech: ou (např. najednou),
- v cizích slovech: eu (např. euro), au (např. auto),
- pozor: ve slovech naučit, neumět nejsou dvojhlásky, ale 2 samostatné samohlásky (každá patří k jiné předponě / kořeni slova).
Souhlásky
- jsou to šumy (nepravidelné zvuky), ale při výslovnosti některých z nich vzniká i tón – podle toho se dělí na:
- znělé (šum i tón): párové (b, d, ď, h, g, v, z, ž), nepárové/pouze znělé (r, l, m, n, ň, j),
- neznělé (pouze šum): párové (p, t, ť, ch, k, f, s, š), nepárové/pouze neznělé (c, č),
- a pak je tu souhláska ř, která může být znělá (např. ve slově řepa) i neznělá (např. ve slově tvář).
Slabiku
- Je to základní jednotka řeči (výslovnosti).
- Slabiku tvoří:
- samohláska: buď samotná (např. ve spojce a-le) nebo se souhláskami (např. ve slově mít),
- dvojhláska: spolu se souhláskami (např. kou-le),
- nebo slabikotvorné r, l, m, ale jen v některých slovech (např. sr-na, pl-ný, osm).
Slova se dělí podle počtu slabik na:
- jednoslabičná slova: např. mám, dvě,
- víceslabičná slova: např. má-ma, dě-de-ček.
- Některé předložky (např. s, v, k, z) nebo předpony jsou neslabičné, tvoří slabiku s následujícím slovem (např. vko-mí-ně) nebo částí slova (sjet).
- Na konci řádku se dělí slova podle slabik (např. dě-da), pouze složena slova se rozdělují podle jejich částí (např. tělo-cvik).