Jak to budeš kreslit?
Způsobu, jak rýsovat prostorové útvary, budeš ode dneška říkat volné rovnoběžné promítání. Základní principy ti ukážu na úloze, ve které máš za úkol nakreslit několik rovin stojících za sebou. Představ si, že máš v ruce kostku a stojíš s ní před zdí. Jedna stěna kostky by měla být rovnoběžná se stěnou. Promítni si kostku na zeď pomocí baterky. Zdi budeme říkat nákresna. Když svítíš baterkou na kostku kolmo, promítne se ti na zeď čtverec.
Nebo vezmi kostku, postav ji na zem a představ si, že prodloužíš jednu z úhlopříček spodní stěny (té, na které kostka stojí) po podlaze. Postav se na vzniklou přímku a koukej. Vidíš tři stěny naráz, což už není špatné.
Není náhoda, že jsem tě navedl koukat na krychli po úhlopříčce spodní stěny. Zpravidla se totiž ve volném rovnoběžném promítání používá náhled 45^{\circ}, jak vidíš na obrázku výše. Opět platí, že co nevidíš, znázorňuješ přerušovanou čarou. Čáry rovnoběžné s nákresnou kresli s nezkreslenou délkou, délka čar kolmých na nákresnu se zkreslí na přesně poloviční. Vzdálenost objektů od našeho oka nemá na jejich velikost ve volném rovnoběžném promítání žádný vliv. Volné rovnoběžné promítání nezná nic jako horizont.