Jak zapsat interval?
Interval můžeš zapsat třemi způsoby. S prvním způsobem se setkáš nejčastěji, je to klasický zápis intervalu, kde jsou v závorkách dvě čísla oddělená středníkem (někdy se používá jen čárka, což může působit nepřehledně a plést se tak s desetinným číslem, takže to v této knize používat nebudeme).
První typ zápisu vypadá tak, že má dva krajní body v závorkách. Bod, který je vlevo, musí být menší než ten, co je vpravo. Například interval (1 ; 5) je zapsaný správně, ale interval (5 ; 1) je už špatně.
Mohou se samozřejmě měnit závorky, takže můžeš napsat čtyři typy intervalů, bud' (a ; b),\langle a ; b),(a ; b\rangle, nebo \langle a ; b\rangle. Záleží na tom, zda chceš, aby krajní bod ještě patřil do intervalu. Pokud patří do intervalu, pak dáš ostrou závorku, u omezených intervalů.
Druhý způsob zápisu, kterému se říká charakteristická vlastnost, se používá především u zápisu množin. Funguje tak, že nejdříve napíšeš menší krajní bod a potom znaménko nerovnosti (bud' " \leq " \rightarrow krajní bod patři do intervalu, anebo "<" \rightarrow nepatři do intervalu). Dále napíšeš neznámou (je na tobě, jak ji pojmenuješ, obvykle to je x ) a opět napíšeš znaménko nerovnosti (symbol " \leq " nebo "<", záleží, zda krajní bod patří, nebo nepatří do intervalu). Nakonec napíšeš hodnotu většího krajního bodu. Zápis 1<x<5 Ize přečíst jako: „neznámá x je větší než jedna a zároveň menší než pět.”
Třetím způsobem je grafické znázornění na číselné ose. Tento způsob se hodí především ve chvílích, kdy si potřebuješ představit více intervalů najednou, aby bylo například vidět, jakou část mají společnou.
