Shrnutí
IX. kapitola: Literatura
II. podkapitola: Literární druhy a žánry
Literární druhy
Jsou to druhy literárních děl, které se od sebe liší obsahem (mají děj x popisují psychický stav) a formou (jakou formou je děj/stav popisován)
Tři literární druhy: (1) epika (obsahuje děj ve formě vyprávění), (2) lyrika (nemá děj, popisuje autorův psychický stav (nálady, emoce, pocity apod.), (3) drama (obsahuje děj ve formě promluv (monolog nebo dialog), proto jsou dramatická díla určena k jevištnímu představení).
Literární žánr
Je to typ literárních děl, který má určité charakteristické rysy (např. určitý rozsah, námět, téma nebo stavbu).
Literární žánry se určují podle literárních druhů (lyrika, epika, drama).
(1) Epický žánr
Typickým rysem epických děl je dějovost.
Podle rozsahu literárních děl se dělí epika na:
velkou: epos, román
střední: povídka, novela, pověst, pohádka
a malou: bajka, parabola, anekdota
(2) Lyrickoepický žánr
Je to žánr, který má některé rysy lyriky a některé epiky.
Díla se liší hlavně tematikou:
epická píseň (má příběh, který má rychlý spád, často se v ní vyskytuje rým, příkladem epické básně může být vánoční koleda)
balada
romance
básnická povídka
(3) Lyrický žánr
Lyrické dílo vytváří autoři, když chtějí popsat touto literární formou svoje pocity, náladu, dojmy.
Podle toho, na co se v díle autor zaměřuje, se rozlišuje lyrika: osobní (např. rodinnou, milostnou), přírodní, občanskou apod.
Mezi lyrická díla patří např.:
píseň
óda (= chvalozpěv)
elegie (= žalozpěv)
žalm (= náboženská báseň)
pásmo
znělka (= sonet)
epitaf
epigram
(4) Dramatický žánr
Dramatické dílo je literární dílo vytvořené zejm. jako divadelní hra (ať už ho hrají loutky nebo lidé).
Dějem jsou proto nejčastěji promluvy (dialogy) postav. Základními literárními žánry dramatu jsou:
tragédie,
komedie
a činohra
Výrazové prostředky literárních děl
Jsou to formy, kterými jsou literární díla napsaná: (a) poezie, kdy je dílo nejčastěji veršované (pak se mu říká báseň), b) próza, kdy dílo obsahuje přirozenou řeč (nikoliv verše nebo promluvy),
(a) Poezie
Poezie znamená básnictví a jejími typickými znaky jsou verše a rým.
Poezie se vyskytuje typicky v lyrických dílech, která vyjadřují vnitřní stavy autora (ale pozor – platí, že
poezie = lyrika, protože některá epická díla (tedy díla s dějem) můžou být napsaná formou poezie (tedy ve verších), např. epos.Verš je jeden řádek básně, může být: (a) vázaný (autor vytvoří verš tak, aby vytvořil rytmus), (b) volný (autor vytvoří verš podle toho, jak to cítí).
Verše vytvářejí sloky (něco jako odstavce).
Verše se dělí stopy (= zvukové části), které se skládají z dob (doba = slabika) a rozlišuje se (a) těžká doba (tvoří ji slabika s přízvukem), (b) lehká doba (tvoří ji slabika bez přízvuku).
Když se obě doby pravidelně v jednom verši střídají, vzniká rytmus a podle toho, jak se doby střídají vzniká:
trochej (kterou tvoří těžká doba a vedle ní je lehká doba, např. už se...), daktyl (tvoří ji těžká doba a vedle ní jsou dvě lehké doby, např. dohola) nebo jamb (tvoří ho lehká doba a po ní je těžká doba, pro češtinu není časté).
Rým je zvuková shoda konců slov na konci veršů (výjimečně uprostřed veršů).
V češtině se za rým považuje:
shoda posledních dvou slabik, např. brána – zrána,
shoda jednoslabičných slov, např. mít – vít,
shoda jednoslabičného slova s víceslabičným, např. šel tam pán – kapitán.
Podle toho, které verše vytváří rým se rozlišuje:
(1) střídavý rým (značí se abab \rightarrow to znamená, že se rýmuje 1. + 3. verš (aa) a 2. + 4. verš (bb)),
(2) sdružený rým (značí se aabb \rightarrow to znamená, že se rýmuje 1. + 2. verš (aa) a 3. + 4. verš (bb)),
(3) obkročný rým (značí se abba \rightarrow to znamená, že se rýmuje 1. + 4. (aa) verš a 2. + 3. verš (bb)),
(4) překrývaný rým (značí se abcb \rightarrow to znamená, že se rýmuje pouze 2. + 4. verš (bb)).
(b) Próza
Je psána volně – to znamená, že není dělená na nějaké celky (jako třeba próza, která je dělená na verše, sloky apod.).
Prozaické dílo se může, ale nemusí dělit na kapitoly, odstavce apod.
Prózou jsou psána zejm. epická díla (= mají děj), ale pozor – opět platí, že
próza = epika, protože i lyrická díla (= neobsahují děj) můžou být psána formou prózy.Děj je v próze podán postavami nebo vypravěčem (což je vlastně taky postava), který:
vypráví děj v 1. osobě (často v minulém čase), např. Nabokov: Lolita (Narodil jsem se roku 1910 v Paříži. Můj otec vynikal měkkým srdcem, lehkým mravem (...)).
vypráví děj ve 3. osobě, např. V. Dyka: Krysař („A vaše jméno?“ „Nejmenuji se; jsem nikdo. Jsem hůř než nikdo, jsem krysař.“ Muž, který takto mluvil, stál se vzpřímenou hlavou před vraty domu, v nichž se do soumraku bělala ženská postava.).
oslovuje čtenáře (a využívá tak 2. osoby), např. G. A. Bürgera: Baron Prášil (Pánové, určitě jste už slyšeli o patronu myslivců a střelců, o pověstném svatém Hubertovi.).