Zahraniční odboj
Z československých emigrantů se začal formovat zahraniční vojenský odboj. Nejprve v Polsku a po jeho porážce Německem v září 1939 v západních zemích a potom i v Sovětském svazu. Představitelem zahraničního odboje se stala exilová vláda v čele s prezidentem Benešem, která sídlila v Londýně. Českoslovenští vojáci se vyznamenali zejména v bojích v severní Africe a letci v bitvě o Anglii. Důležité byly vojenské skupiny, ilegálně nasazované na území Protektorátu. Jedna z nich, po krycím jménem Anthropoid, provedla úspěšný atentát na říšského protektora Heydricha.
Vojenská jednotka v Sovětském svazu vznikla v Buzuluku. Jejími příslušníky se stali českoslovenští vězni ze sovětských gulagů, kteří emigrovali do SSSR po okupaci Československa, volyňští Češi, slovenští zajatci a přeběhlíci ze slovenské armády, která bojovala proti SSSR. Velitelem byl jmenován generál Kratochvíl, který byl později na sovětský nátlak vystřídán Ludvíkem Svobodou. Jednotku silně ovlivňovala komunistická emigrace v Moskvě.