Důležitou vlastností olova je jeho nízká teplota tání (327^{\circ}\mathrm{C}), takže si ho celkem v pohodě můžeš roztavit doma nad plamenem svíčky. Díky tomu z něj můžeš vcelku snadno odlévat nějaké užitečné a zajímavé předměty. Dřív byla taky hodně rozšířená tradice odlévání olova v období Vánoc, protože roztavené olovo vytváří ve vodě obrazce, ze kterých by se prý měla dát luštit budoucnost.

Olovo se v čisté formě vyskytuje opravdu jen vzácně, ale dá se poměrně snadno získat ze své nejběžnější rudy galenitu (sulfid olovnatý, \mathrm{PbS}). Galenit se pražením za sníženého přístupu vzduchu převede na oxid olovnatý a ten je pak redukován uhlíkem za vzniku surového olova.

\mathrm{PbS+O}_2\longrightarrow{}\mathrm{PbO}+\mathrm{SO}_2

\mathrm{PbO+C}\longrightarrow{}\mathrm{Pb}+\mathrm{CO}

Už Římané používali olovo k výrobě vodovodů, lázní nebo tepaných střech. Ve středověku zas bylo důležitou složkou vojenského průmyslu, kdy se z něj díky jeho vysoké hustotě dělaly střely. Dnes ho najdeš hlavně v automobilovém průmyslu, protože společně se svými sloučeninami tvoří důležitou část akumulátoru. V neposlední řadě je olovo jednou z nejúčinnějších ochran před gamma nebo rentgenovým zářením. Rozpustné sloučeniny a páry olova jsou jedy, tak bacha na to.

Sulfid olovnatý \mathrm{PbS}

Sulfid olovnatý neboli galenit, patří mezi nejznámější sulfidy. Má ocelově šedou barvu, pokud mu poskytneš dostatek prostoru, tak ti bude krystalizovat v podobě různě velkých krychliček. Ve vodě je nerozpustný, a proto, pokud ho vyloženě nebudeš vdechovat nebo jíst, není považován za jedovatou látku. Dřív se dokonce používal i na líčení obočí. Na rozpustnou sloučeninou olova může být sulfid olovnatý převeden například reakcí s kyselinou dusičnou, kdy vzniká dusičnan olovnatý

\mathrm{PbS}+2\mathrm{HNO}_3\longrightarrow{}\mathrm{H}{}_2\mathrm{S}+\mathrm{Pb}\left(\mathrm{NO}_3\right)_2

Ten díky vysoké rozpustnosti může snadno pronikat do těla a napáchat tam pěknou paseku. Nejvíce jde po ledvinách a mozku. Stačí ho fakt malinko a poškodí nevratně plod matky. Vidíš, jak je důležité vědět, které sloučeniny jsou rozpustné a které ne? To platí hlavně u sloučenin kadmia, arsenu, rtuti nebo olova.