A co elektronová konfigurace excitovaných stavů?
Normálně má atom elektrony uspořádané tak, aby měly co nejnižší energii. To v praxi znamená, že elektrony budou obsazovat orbitaly s co nejnižší energií, jak to říká výstavbový princip. Tedy nejprve 1s, potom 2s, 2 \mathrm{p} atd. Další orbital se obsazuje až poté, co je orbital před ním plně obsazený.
Pokud však elektron dostane nějakou energii navíc, například v podobě elektromagnetického záření nebo tepla, může se dostat na vyšší energetickou hladinu (excitovat se) a výstavbový princip tak porušit. To má mimo jiné velký vliv na to, kolik vazeb může atom vytvořit, o excitaci tak bude zmínka v podkapitole o chemické vazbě.
Uhlíku například k excitaci stačí jen přítomnost dalšího atomu, se kterým se může vázat. Takto vypadá jeho normální konfigurace:
A takto vypadá elektronová konfigurace uhlíku v excitovaném stavu (značí se *):
Z elektronové konfigurace uhlíku je patrné, že k tomu, aby dosáhl elektronové uspořádání vzácného plynu, potřebuje spárovat čtyři elektrony. Proto je uhlík v drtivé většině svých sloučeniny čtyřvazný.