Shrnutí
IV. kapitola: Tvarosloví
III. podkapitola: Podstatná jména – skloňování
Skloňování podstatných jmen
Skloňování je tvoření tvarů v 7 pádech v jednotném i množném čísle.
Ke skloňování se v češtině vzory = slova, která slouží jako předlohy (vzory) pro skloňování ostatních podstatných jmen.
Vzor pro skloňování
Je celkem 14 vzorů:
pro mužský rod (1) životný (vzory: pán, muž, předseda, soudce), (2) neživotný (vzory: hrad, stroj),
(3) pro ženský rod (vzory: žena, růže, píseň, kost),
(4) pro střední rod (vzory: město, moře, kuře, stavení).
Pozor: Některá podstatná jména se skloňují podle vzorů přídavných jmen:
podle tvrdého vzoru mladý, např. hostinský, příbuzný, známý, nadřízený
nebo podle měkkého vzoru jarní, např. spolubydlící, domácí, cestující, vedoucí.
Vzor se určuje podle:
mluvnického rodu (zjišťuje se pomocí ukazovacího zájmena ten/ta/to),
zakončení v 1. a 2. pádě čísla jednotného (případně 4. pádu – u mužského rodu),
podle zakončení kmene (tvrdé x měkké vzory).
(1) Vzory pro skloňovaní podstatných jmen mužského rodu životného
Jsou 4 vzory: pán, muž, předseda a soudce.
Postup pro určení vzoru – slovo má v 1. pádě:
koncovku -a \rightarrow vzor předseda
koncovku -e \rightarrow vzor soudce
nemá koncovku a končí na:
tvrdou souhlásku (h, ch, k, r, d, t, n) \rightarrow vzor pán
měkkou souhlásku (c, j, ž, š, č, ř, ď, ť, ň) \rightarrow vzor muž
obojetnou souhlásku l, s, nebo z, skloňují se podle:
vzoru pán, např. krokodýl, pštros, plaz
nebo podle vzoru muž, např. učitel, Alois, vítěz, Francouz.
Výjimky ve skloňování: slova Bůh a člověk jsou sice skloňována podle vzoru pán, ale:
ve 3. a 6. pádě č. j. mají tvar člověku a Bohu
a v 5 pádě č. j. tvar človeče! a Bože!.
Vzor pán a muž má dvojí tvary:
ve 3. a 6. pádě č. j. (muži/mužovi, pánu/pánovi) a platí, že pokud se setká více podstatných jmen s těmito vzory, píše se -ovi jen u posledního z nich, např. Dám to panu doktoru Růžičkovi. Volám svému manželi Tomášovi.
v 1. a 5. pádě č. mn. (muži/mužové, páni/pánové) a platí, že:
-i se píše u vzoru muž, pokud slovo končí na -ř (např. bankéř \rightarrow bankéři), -č (např. hráč \rightarrow hráči) nebo -ec (např. sportovec \rightarrow sportovci),
-i se píše u vzoru pán, pokud slovo končí na -man (např. barman \rightarrow barmani), -ík (např. hudebník \rightarrow hudebníci) nebo -ák (např. měšťák \rightarrow měšťáci) anebo pokud jde o zvířecí jména (např. pes \rightarrow psi).
-ové se píše u obou vzoru, pokud se jedná o jednoslabičné slovo, např. Rus \rightarrow Rusové, nebo o slovo, které končí na -l, např. král \rightarrow králové, nebo na -j, např. čaroděj \rightarrow čarodějové.
U některých slov se vzorem pán/muž/předseda se vyskytuje koncovka -é v 1. pádě č. mn. (koncovka -i je taky spisovná, ale hovorová):
se vzorem muž slova, která končí na -tel, např. učitel \rightarrow učitelé, ředitel \rightarrow ředitelé,
se vzorem pán obyvatelská jména, která končí na -an, např. Američan Američané, nebo slova jako manžel \rightarrow manželé, Španěl \rightarrow Španělé, anděl \rightarrow andělé,
se vzorem předseda slova, která končí na -ita, např. husita \rightarrow husité, nebo na -ista, např. fotbalista \rightarrow fotbalisté.
(2) Vzory pro skloňování podstatných jmen mužského rodu neživotného
Jsou celkem 2 vzory: hrad a stroj.
Postup pro určení vzoru – slovo končí v 1. pádě na:
tvrdou souhlásku (h, ch, k, r, d, t, n) vzor hrad,
měkkou souhlásku (c, j, ž, š, č, ř, ď, ť, ň) vzor stroj.
obojetnou souhlásku l, s nebo z, pak některá skloňuješ:
podle vzoru hrad, např. hotel, nápis, pařez
a některá podle vzoru stroj, např. pytel, peníz.
výjimkou jsou slova tác, punc, kec, hec, která sice končí na měkkou souhlásku c, ale skloňují se podle vzoru hrad.
Nepravidelnosti: některá slova mají dvojí tvary podle obou vzorů, např. den, kámen.
Slova se vzorem hrad můžou mít koncovku:
-u/-a ve 2. pádě č. j.
-u je častější koncovka,
-a se píše u některých domácích slov (např. (bez) světa, života, zákona, chleba), u názvů většiny měsíců (např. ledna, října) a některých názvů dní zakončených na -ek (např. (ze) čtvrtka).
-ě/-u v 6. pádě č. j.
-ě se píše, pokud jde o příslovečné určení místa (např. Kde jsi? Na hradě.), -u se píše, pokud jde o předmět věty (např. O čem zas mluvíš? No o tom hradu přece!).
-ech/-ích/-ách v 6. pádě č. mn.
-ech je častější koncovka,
-ích se píše u slov, která končí na -k (např. blok), -g (např. grog), -h (např. břeh), -ch (např. úspěch),
-ách se píše u slova šachy.
(3) Vzory pro skloňování podstatných jmen ženského rodu
Jsou celkem 4 vzory: žena, růže, píseň a kost.
Postup pro určení vzoru – slovo má v 1. pádě:
koncovku -a \rightarrow vzor žena,
koncovku -e \rightarrow vzor růže,
nemá koncovku a končí na:
tvrdou souhlásku (h, ch, k, r, d, t, n) vzor kost,
měkkou souhlásku (c, j, ž, š, č, ř, ď, ť, ň) vzor píseň,
obojetnou souhlásku l, s, nebo z, pak se skloňují:
podle vzoru kost, např. mysl, ves,
nebo podle vzoru píseň, např. hůl, hráz.
Pozor na 7. pád množného čísla, kde je koncovka -mi (-ma je nespisovná).
(4) Vzory pro skloňování podstatných jmen středního rodu
Jsou celkem 4 vzory: město, moře, kuře a stavení.
Postup pro určení vzoru – slovo má v 1. pádě
koncovku -o vzor město, (+ přejatá slova zakončená na -kum, např. antibiotikum)
koncovku -í vzor stavení,
koncovku -e/-ě \rightarrow buď vzor moře, nebo kuře.
Slova se vzorem město můžou mít koncovku:
v 6. pádě č. j. -ě/-e nebo -u:
-ě/-e je častější,
-u se píše u slov zakončených před koncovkou -o na -k (např. oko), -g (např. tango), -h (např. blaho) nebo -ch (např. ucho),
některá slova mohou mít obě koncovky, např. mléko, břicho, pouzdro.
v 6. pádě mn. č. -ech nebo -ách/-ích:
-ech je častější,
-ách je u zdrobnělin, např. kolečko, jablíčko, dále u slov zakončených před koncovkou -o na -g (např. tango), -h (např. blaho), -ch (např. ucho) nebo -kum (např. antibiotikum).
obě koncovky, -ách i -ích, mají slova zakončená na -isko, např. středisko.
Výjimky při skloňování (nohy, ruce, oči, uši)
Pozor na tvary slov, kdy některé 1. označují párové části těla (nohy, ruce, oči, uši) x některé 2. označují věci, které části těla jen připomínají (nohy, ruce, oka, ucha).
Pokud jde o slova označující párové části těla, mají v 7. pádě mn. č. pouze koncovku -ma, věci připomínající části těla mají koncovku -mi (včetně jejich přívlastku):
Mávala rukama o sto šest. x S pěti mechanickými rukami dokážou přístroje zpracovat cokoliv.
Ty dojdeš daleko, s těma svýma dlouhýma nohama. x Chci postel se čtyřmi železnými nohami.
Kroutila očima jak nějaký blázen. x Nechci vývar s mastnými oky.
To je zajíc s nejdelšíma ušima. x Hrnec se dvěma uchy.
nohy, ruce mají dále odlišné tvary:
v 2. pádě mn. č.:
Kolem nohou mi pobíhá nějaký pes. x Nechci postel bez noh.,
Dej mi to do rukou. x Bez mechanických ruk už v dnešní době nenajdeš moc strojů.
v 6. pádě mn. č.:
Stojím pevně na nohou. x Postel stojí na čtyřech nohách.,
Na rukou/rukách máš nějakou divnou vyrážku. x Stroj o pěti mechanických rukách je dobrý stroj.
oči, uši mají odlišné tvary v celém množném čísle:
1. pád: Tvoje oči jsou hnědé nebo zelené? x V polévce plavala mastná oka., Moje uši jsou abnormálně malé. x Hrnec má skleněná ucha.
2. pád:Moment, spadlo mi něco do očí! x Jsem tě snad neviděla v punčochách bez ok., Nafoukal mi vítr do uší. x Džbán bez uch je mi na nic!,
3. pád:Kvůli špatným očím nosím brýle. x Koupila si náplast proti kuřím okům/okám., Dej si ten telefon blíž k uším, ať mě líp slyšíš. x Díky uchám/uchům na hrnci se nikdy nespálíš.
4. pád:Pro tvé krásné oči bych udělal cokoliv! x Na punčochách už máš dvě oka!, Mám velké uši. x Vidíš ta špinavá ucha na hrnci?
6. pád:Vidím jí na očích, že lže! x Háčkujeme v pevných okách., Musíš mít tu čelenku na uších, aby ti do nich nefoukalo. x Drž ten hrnec na uchách.
7. pád:Kroutila očima jak nějaký blázen. x Nechci vývar s mastnými oky., To je zajíc s nejdelšíma ušima. x Hrnec se dvěma uchy.