Shrnutí
IV. kapitola: Tvarosloví
III. podkapitola: Podstatná jména – skloňování
Skloňování podstatných jmen
Skloňování je tvoření tvarů v 7 pádech v jednotném i množném čísle.
Ke skloňování se v češtině používají vzory = slova, která slouží jako předlohy (vzory) pro skloňování ostatních podstatných jmen.
Vzor pro skloňování
Celkem rozlišujeme 14 vzorů:
Mužský rod životný: pán, muž, předseda, soudce.
Mužský rod neživotný: hrad, stroj.
Ženský rod: žena, růže, píseň, kost.
Střední rod: město, moře, kuře, stavení.
Pozor: Některá podstatná jména se skloňují podle vzorů přídavných jmen:
podle tvrdého vzoru mladý, např. hostinský, příbuzný, známý, nadřízený.
podle měkkého vzoru jarní, např. spolubydlící, domácí, cestující, vedoucí.
Vzor se určuje podle:
mluvnického rodu (pomocí zájmen ten/ta/to).
zakončení v 1. a 2. pádě čísla jednotného.
podle zakončení kmene (tvrdé x měkké vzory).
(1) Vzory pro skloňovaní podstatných jmen mužského rodu životného
Slovo má v 1. pádě:
Koncovku -a: vzor předseda.
Koncovku -e: vzor soudce.
Bez koncovky a končí na:
Tvrdou souhlásku (h, ch, k, r, d, t, n) $\rightarrow$ vzor pán.
Měkkou souhlásku (c, j, ž, š, č, ř, ď, ť, ň) $\rightarrow$ vzor muž.
Obojetnou souhlásku (l, s, z): skloňují se buď podle vzoru pán (krokodýl, pštros), nebo muž (vítěz, Francouz, Alois).
Výjimky a chytáky:
Bůh a člověk: 3. a 6. p. j. č. mají tvar Bohu, člověku; 5. p. j. č. má tvar Bože!, člověče!.
Řetězení jmen: Pokud je více jmen u sebe, koncovka -ovi se píše jen u posledního (např. panu doktoru Růžičkovi).
Množné číslo (1. p. mn. č.):
-i: u vzoru pán (psi, hudebníci) i muž (bankéři, sportovci).
-ové: u jednoslabičných slov (Rusové) nebo slov na -l, -j (králové, čarodějové).
-é: u slov na -tel (učitelé), -an (Američané) a vzoru předseda (fotbalisté, husité).
(2) Vzory pro skloňování podstatných jmen mužského rodu neživotného
Slovo končí v 1. pádě na:
Tvrdou souhlásku: vzor hrad.
Měkkou souhlásku: vzor stroj.
Obojetnou souhlásku: buď hrad (hotel, nápis), nebo stroj (pytel, peníz).
Výjimka: slova tác, punc, kec, hec končí na -c, ale skloňují se podle vzoru hrad (tácy, kecy).
Nepravidelnosti u vzoru hrad:
2. p. j. č.: koncovka -u (častější) vs. -a (podvzor les: života, chleba, ledna, čtvrtka).
6. p. j. č.: -ě (místo: na hradě) vs. -u (předmět: o hradu).
6. p. mn. č.: -ech (časté), -ích (po k, g, h, ch: v blocích, na březích), -ách (jen u slova šachy).
(3) Vzory pro skloňování podstatných jmen ženského rodu
Slovo má v 1. pádě:
Koncovku -a: vzor žena.
Koncovku -e: vzor růže.
Bez koncovky a končí na:
Tvrdou souhlásku: vzor kost (radost).
Měkkou souhlásku: vzor píseň (dlaň).
Obojetnou souhlásku: buď kost (ves), nebo píseň (hráz).
(4) Vzory pro skloňování podstatných jmen středního rodu
Jsou celkem 4 vzory: město, moře, kuře a stavení.
Slovo má v 1. pádě:
Koncovku -o: vzor město (včetně slov na -kum, např. antibiotikum).
Koncovku -í: vzor stavení.
Koncovku -e/-ě: vzor moře (bez změny kmene) nebo kuře (kmen se rozšiřuje: kuřete, kuřeti).
Chytáky u vzoru město:
6. p. j. č.: koncovka -u po k, g, h, ch (v oku, v uchu, v tangu).
6. p. mn. č.: koncovka -ách u zdrobnělin (jablíčkách) a po k, g, h, ch.
Výjimky při skloňování (nohy, ruce, oči, uši)
Pozor na tvary slov, kdy některé 1. označují párové části těla (nohy, ruce, oči, uši) x některé 2. označují věci, které části těla jen připomínají (nohy, ruce, oka, ucha).
Pokud jde o slova označující párové části těla, mají v 7. pádě mn. č. pouze koncovku -ma, věci připomínající části těla mají koncovku -mi (včetně jejich přívlastku):
Mávala rukama o sto šest. x S pěti mechanickými rukami dokážou přístroje zpracovat cokoliv.
Ty dojdeš daleko, s těma svýma dlouhýma nohama. x Chci postel se čtyřmi železnými nohami.
Kroutila očima jak nějaký blázen. x Nechci vývar s mastnými oky.
To je zajíc s nejdelšíma ušima. x Hrnec se dvěma uchy.
nohy, ruce mají dále odlišné tvary:
v 2. pádě mn. č.:
Kolem nohou mi pobíhá nějaký pes. x Nechci postel bez noh.,
Dej mi to do rukou. x Bez mechanických ruk už v dnešní době nenajdeš moc strojů.
v 6. pádě mn. č.:
Stojím pevně na nohou. x Postel stojí na čtyřech nohách.,
Na rukou/rukách máš nějakou divnou vyrážku. x Stroj o pěti mechanických rukách je dobrý stroj.
oči, uši mají odlišné tvary v celém množném čísle:
1. pád: Tvoje oči jsou hnědé nebo zelené? x V polévce plavala mastná oka., Moje uši jsou abnormálně malé. x Hrnec má skleněná ucha.
2. pád:Moment, spadlo mi něco do očí! x Jsem tě snad neviděla v punčochách bez ok., Nafoukal mi vítr do uší. x Džbán bez uch je mi na nic!,
3. pád:Kvůli špatným očím nosím brýle. x Koupila si náplast proti kuřím okům/okám., Dej si ten telefon blíž k uším, ať mě líp slyšíš. x Díky uchám/uchům na hrnci se nikdy nespálíš.
4. pád:Pro tvé krásné oči bych udělal cokoliv! x Na punčochách už máš dvě oka!, Mám velké uši. x Vidíš ta špinavá ucha na hrnci?
6. pád:Vidím jí na očích, že lže! x Háčkujeme v pevných okách., Musíš mít tu čelenku na uších, aby ti do nich nefoukalo. x Drž ten hrnec na uchách.
7. pád:Kroutila očima jak nějaký blázen. x Nechci vývar s mastnými oky., To je zajíc s nejdelšíma ušima. x Hrnec se dvěma uchy.