Shrnutí
III. kapitola: Pravopis – interpunkce
V. podkapitola: Přímá a polopřímá řeč
Přímá řeč
Je to zaznamenání toho, co někdo slovo od slova řekl.
Jedná se o tzv. uvozovací větu, která se dává do uvozovek: „...“ (mají tvar jako číslice 99 66).
Obsahuje sloveso řekl/a, pověděl/a, oznámil/a, zavolal/a nebo jiné sloveso s podobným významem, které může stát:
na začátku věty, např. Máma řekla: „Na prázdniny pojedeš maximálně tak k babičce.“
nebo uprostřed věty, např. „Na prázdniny,“ řekla máma, „pojedeš maximálně tak k babičce.“
nebo na konci věty, např. „Na prázdniny pojedeš maximálně tak k babičce,“ řekla máma.
Nepřímá řeč
Neobsahuje uvozovky, na rozdíl od přímé a polopřímé řeči.
Také obsahuje sloveso mluvení (říkat, povídat apod.), ale za ním následuje věta předmětná (se spojkou jak, co, že, aby apod.):
např. Marek se mě ptal, co budu o víkendu dělat.
Polopřímá řeč
Je to něco mezi přímou a nepřímou řečí.
Obsahuje uvozovací větu – se slovesem mluvení i uvozovkami, ale za ní následuje věta, ve které se sloveso shoduje se 3. osobou:
např. v rozhovoru „Jak se ti daří, Maruško?“ řekl Marek. Ano, i on se má dobře. je vypravěčem Marek, takže i větu Ano, i on se má dobře. říká taky Marek, ve které sám o sobě mluví ve 3. osobě (jako o něm).