Hydrolýza solí
Důsledkem hydrolýzy jako takové je, že některé soli se v roztoku chovají kysele nebo zásaditě. Záleží vždy na tom, z jak silné kyseliny a zásady sůl vznikla.
Jak již víš, každá kyselina i báze jsou jinak silné. Silná kyselina ve vodě téměř plně disociuje (všechny její molekuly se rozpadají na ionty). Slabá kyselina disociuje pouze částečně, tedy část protonů zůstává pořád vázána v její molekule. Není to však jednorázový proces, neustále část kyseliny disociuje a další část zase zpět přijímá proton. My však pozorujeme určitý průměr těchto dějů neboli rovnováhu.
Teď si představ situaci: máme sůl slabé kyseliny a silné zásady. Ta ve vodném roztoku disociuje, vznikne anion od kyseliny a kation od zásady. Tentýž anion najdeš i v roztoku samotné kyseliny. A ve výsledku nezáleží na tom, zda se ten anion vzal z kyseliny, či z její soli. Tak jako tak, pokud se jednalo o slabou kyselinu, přijme určité množství protonů z vody a utvoří se rovnováha disociované a nedisociované kyseliny. Tím, že z vody přijme proton, zůstává v roztoku hydroxidový anion \mathrm{OH}^{-}. Proto jsou soli slabých kyselin (a silných zásad) zásadité.
Znázorněno rovnicí:
\mathrm{A}^{-}+\mathrm{H}_2\mathrm{O}\longrightarrow{}\mathrm{HA}{}+\mathrm{OH}^{-}
Znázorněno na octanovém aniontu:
\mathrm{CH}_3\mathrm{COO}^{-}+\mathrm{H}_2\mathrm{O}\longrightarrow{}{\mathrm{CH}}_3\mathrm{COOH}+\mathrm{OH}^{-}
Teď naopak, sůl silné kyseliny a slabé zásady. Tato sůl se bude chovat kysele, protože buď uvolňuje do roztoku vodíkové kationty (např. amonné soli \mathrm{NH}_{4} \mathrm{~A} ):
\mathrm{BH}^{+}+\mathrm{H}_2\mathrm{O}\longrightarrow{}{\mathrm{B}}+\mathrm{H}_3\mathrm{O}^{+}
nebo přijímá hydroxidové anionty z vody (např. hlinité soli):
\mathrm{B}^{+}+2\:\mathrm{H}_2\mathrm{O}\longrightarrow{}\mathrm{BOH}{}+\mathrm{H}_3\mathrm{O}^{+}
Anionty vícesytných kyselin (např. kyselina trihydrogenfosforečná) a kationty vícesytných bází (např. hydroxid hlinitý) mohou hydrolyzovat několinásobně. To, kolikrát budou reálně hydrolyzovány, už záleží na p K_{\mathrm{A}} samotných sloučenin, tedy na tom, jaká forma sloučeniny bude při daném pH nejvíce zastoupena.
Zároveň platí, že čím slabší kyselina, tím bazičtější sůl tvoří (tím více hydrolyzuje). Podobně je to u zásad. Čím slabší báze, tím kyselejší sůl tvoří.
Pokud máme sůl slabé kyseliny a slabé báze, výsledné acidobazické vlastnosti vzniklé soli závisejí na tom, která komponenta byla slabší.