Tak, ještě si dej krátké opáčko a máš to za sebou
Disociační konstanty \left(K_{\mathrm{A}}\right. a \left.K_{\mathrm{B}}\right)
Určují, jaké množství látky je rozpuštěno v roztoku ve formě iontů a jaké ve formě molekul.
Na základě hodnoty disociační konstanty se dá určit síla kyseliny nebo zásady (báze):
Acidita a bazicita
Kyselost nebo zásaditost se dá určit alespoň přibližně podle několika pravidel:
kyseliny tvoři prvky na pravé straně tabulky, zásady na levé,
bezkyslíkaté kyseliny - jejich acidita roste směrem doprava a dolů,
kyslíkaté kyseliny - čím větší je rozdíl mezi počtem atomů kyslíku a atomů vodíku, tím silnější je kyselina,
síla kyseliny roste se snižujícím se záporným nábojem a rostoucím nábojem na centrálním atomu,
zásady - jejich bazicita roste směrem doleva a dolů, opačně než jejich acidita.
Konjugované páry
Čím silnější je původní kyselina/zásada, tím slabší je její konjugovaný protějšek.
Vytěsnění slabé kyseliny nebo zásady silnou kyselinou nebo zásadou z její soli:
Pokud sůl slabé kyseliny reaguje se silnou kyselinou, dojde v soli k nahrazení aniontu slabé kyseliny aniontem silné kyseliny.
Produktem této reakce je, krom nově vzniklé soli, slabá kyselina.
Totéž platí pro zásady, produktem je sůl a slabá zásada.
Iontový součin vody K_{\mathrm{w}} nabývá při 25^{\circ} \mathrm{C} hodnotu 10^{-14}:
