Dopady lidské činnosti na životní prostředí
Výroba a následná spotřeba však s sebou přináší i nějaký odpad, který se musí zlikvidovat, nebo ještě lépe zařadit do výrobního procesu. Podíváme se proto spolu, jaké vlivy na životní prostředí a naše zdraví má chemický průmysl a současná energetika.
Chemický průmysl vytváří tisíce a tisíce pracovních míst, dává nám produkty, bez kterých bychom si dnes jen těžko představili život. Avšak jako každé jiné odvětví průmyslu vytváří nějaký druh odpadu, se kterým se musí příroda a my vypořádat.
Vodohospodářství
Voda je z hlediska chemického průmyslu a energetiky jedna z nejdůležitějších surovin. Továrny vodu používají jako chladící médium či přímo v chemických procesech jako vstupní surovinu, reakční prostředí, vedlejší produkt, nebo k čištění.
Voda je ale i součástí odpadu, který z chemických továren odchází. Chemičky, hutě a koksárny produkují odpadní vody, které se musí čistit. Proto jsou zpravidla u továren čističky odpadních vod. Ačkoli se naše technologické znalosti zlepšují, čištění odpadních vod z chemických továren je pořád velmi obtížné. Do vodních toků tak neustále uniká velké množství této znečištěné vody, která obsahuje anorganické látky (např. vedlejší produkty výroby) a nebezpečné těžké kovy. Tyto polutanty mají neblahý dopad na život některých vodních organizmů, ale i lidí, neboť konzumací takto znečištěných organizmů do svého těla dostáváme tyto nebezpečné látky.
Zprvu neškodná, ve velkém množství ale nebezpečná jsou průmyslová hnojiva. Na zemědělských polích ničemu nevadí, jelikož vyživují naše plodiny. Pokud se však dostanou do řek a rybníků v důsledku půdní eroze a přívalových dešťů, dojde ve vodě k tzv. umělé eutrofizaci. To je proces, kdy člověk uměle navýší množství dusíku a fosforu ve vodní ploše, čímž se přemnoží sinice a plankton. Přemnožení sinic má za následek vymíraní ryb kvůli narušení přirozeného koloběhu kyslíku ve vodě a zvýšení množství amoniaku, který v kombinaci s vysokým pH poškozuje žábry ryb a ty pak umírají udušením.
Aby člověk zabránil těmto nebezpečným únikům, vznikly státní podniky a firmy, které se starají o vodní toky v České republice. Analyzují vzorky odebrané z řek a jejich pramenů a radí vodohospodářům a chovatelům ryb, jak nejlépe chránit vodní plochy před dalším znečištěním.
Globální oteplování
Největší strašák posledních generací je globální oteplování. Průměrná teplota se každým rokem zvyšuje, tají ledovce a zvyšují se hladiny oceánů, ale proč? Co může za takovéto změny? Mimo Slunce, které má svůj podíl na globálním oteplování, jsme to my, lidstvo.
Většina elektráren pracuje na principu spalování fosilních paliv. Spalováním organických látek, které tvoří fosilní paliva, vzniká oxid uhelnatý, uhličitý a voda. V chemických továrnách, hutích a koksárnách se při chemických procesech uvolňují oxidy dusíku (\mathrm{NO}_{x}), oxid siřičitý, prachové částice apod. Některé z těchto plynů (\mathrm{CO}_2,\mathrm{~N}_2\mathrm{O}{,}\mathrm{CH}_4) patří mezi skleníkové plyny. To jsou látky, které se bud' přirozeně nebo v důsledku lidské činnosti vyskytují v atmosféře. Tyto plyny fungují jako reflektory, které odráží část slunečního záření zpět na zemský povrch. Kumulování energie v atmosféře má za následek její oteplování a tím i oteplování celé planety. Tomuto jevu se říká skleníkový efekt. Pro lepší představu můžeš kouknout na obrázek.
Dalšími nebezpečnými látkami jsou freony, halogenované uhlovodíky, které se v minulém století používaly jako hnací plyny do sprejů nebo chladící médium do ledniček a unikaly do atmosféry. Lidé však v 80 . letech minulého století zjistili, že freony poškozují ozonovou vrstvu, která nás chrání před UV zářením, a proto bylo jejich používání zakázáno. Toto řešení pomohlo, avšak nevyřešilo problém s freony ihned, neboť doba jejich rozkladu se odhaduje na stovky let. Mimo jiné freony patří mezi skleníkové plyny což přispívá k dalšímu oteplování zemské atmosféry.
Rekultivace, fytoremediace
S rekultivací se setkáš v případě velkého povrchového znečištění půdy. Často to bývají lokality, kde se těžilo hnědé uhlí nebo různé druhy kovových rud, případně pokud došlo k úniku látek škodlivých pro životní prostředí. Aby lidé navrátili vše alespoň částečně do stavu před těžbou, začnou s rekultivací.
Rekultivace je proces, při kterém se různými zásahy snažíme znovuobnovit faunu a floru okolní přírody. K této obnově se využívá i technologie nazvaná fytoremediace. Fytoremediace využívá rostliny k fixaci, akumulaci
a rozkladu nebezpečných látek. Toto všechno se děje ve dvou krocích, fytodekontaminaci a fytostabilizaci. Při fytodekontaminaci do sebe rostliny fixují toxické látky a tím dekontaminují okolní krajinu. V druhém kroku, fytostabilizaci, mění redoxní přeměnou látky toxické na látky méně nebezpečné a zabudovávají je do svých tělních struktur. Mezi takto využitelné rostliny patří kukuřice, len, konopí nebo penízek.
Recyklace
Jak už bylo řečeno na začátku kapitoly, každá výroba a následná spotřeba s sebou přináší i odpad. Samotná výroba v chemickém průmyslu má v různé míře za následek znečištění ovzduší, půdy i vody. K tomu abychom tyto problémy průmyslu eliminovali, recyklujeme neboli znovu využíváme vzniklý odpad. Člověk umí recyklovat nespočet věcí, vody vytékající z průmyslových továren, plasty, textil, železné konstrukce strojů nebo nosné sloupy zbouraných budov, jako druh je člověk hodně vynalézavý...
Vliv znečištění na zdraví člověka
Člověk svojí činnosti na planetě Zemi ovlivnil či dokonce vyhubil mnoho živočichů a rostlin žijících ve vodě i na souši. Negativní dopady se však nevyhnuly ani nám. V důsledku znečištění ovzduší jsou lidé více náchylní k alergiím a různým respiračním obtížím. v České republice se to týká Ostravska-Karvinska (černouhelné doly, železárny, chemičky) a Mostecka-Sokolovska (hnědouhelné doly, chemičky). Pro takto postižené oblasti byl stanoven imisní limit, což je jakýsi varovný signál množství prachových částic a různých plynů. Při jeho překročení se totiž riziko zdravotních dopadů výrazně zvyšuje. Hodnoty míry znečištění ovzduší ve výše uvedených lokalitách můžeš sledovat i na internetu.
Znečištění vody a půdy má za následek bioakumulaci některých toxických látek a těžkých kovů bud' přímo, nebo ve zvířatech a rostlinách, které konzumujeme a tím se tyto nebezpečné látky dostávají do našeho těla. Při dlouhodobé expozici mohou tyto látky způsobovat zdravotní problémy.