Titrace mají taky druhy?
Komplexometrické titrace
U komplexometrických titrací vznikají komplexy. K tomu potřebuješ ligand a centrální atom, který je schopen sdílet ve svém elektronovém obalu i elektrony ligandu. Centrálním atomem je kation kovu a ligandem bývá anion nebo molekula dipolárního charakteru. Ligand pak musí mít alespoň jeden elektronový pár, který může poskytnout centrálnímu atomu.
Nejběžnější komplexometrickou metodou je chelatometrie, kdy používáš roztoky chelatonů. Nejčastěji se používá roztok chelatonu 3 (disodná sůl kyseliny ethylendiamintetraoctové), zkráceně se mu říká EDTA a vytváří stabilní komplexy téměř se všemi ionty kovů v poměru 1 : 1, což je, jak už jistě tušíš, usnadnění při výpočtech.
Prohlédni si obecnou rovnici stanovení iontů kovů pomocí odměrného roztoku chelatonu 3:
\( \mathrm{M}^{\mathrm{n+}}+\mathrm{H}_2\mathrm{Y}^{2-}\rightarrow[\mathrm{MY}]^{\left(n-4\right)}+2\mathrm{H}^{+} \)
Jelikož se při reakci uvolňuji vodíkové kationty, které by ti mohly rušit stanovení, používej pufry, které udržují stabilní pH roztoku a také zabraňují hydrolýze kovových solí.
U chelatometrie využij metalochromní indikátory, které tvoří s ionty kovu rozpustné komplexy, které jsou však méně stabilní než komplex s chelatonem. Během titrace se rozruší komplex kovu s indikátorem a roztok tím změní barvu, což indikuje bod ekvivalence. Příkladem metalochromního indikátoru je eriochromčerň T, murexid nebo xylenolová oranž.