Aktinoidy
Všechny známé izotopy aktinoidů jsou radioaktivní, stabilní v oxidačním stavu +III. Aktinoidy můžeme podle vlastností rozdělit na dvě skupiny. První skupina tvoři thorium, protaktinium a uran, které se chováním blíží titanu. Druhou skupinou jsou tzv. transurany (prvky těžší než uran), které jsou svými vlastnostmi podobné lanthanoidům. Podobně jako u lanthanoidů platí aktinoidová kontrakce.
Mnemotechnická pomůcka:
Lorenzo Thor padl u Neptunových punčocháčí A myl Celé mauzoleum.
Blinkl Cifem Ester Famózně Mezi dlaně...No Lorenzo!
V přírodě se vyskytují jen v nepatrném množství. Z této skupiny jsou v největším zastoupení v přírodě známy asi tři zástupci - thorium v monazitových horninách, uran v nerostu uranit \mathbf{U O}_{2} (smolinec) a protaktinium, které vzniká jako produkt radioaktivního rozpadu uranu. Aktinoidy s vyšším protonovým číslem, než je plutonium, jsou synteticky vyrobené.
Průmyslová výroba je u řady aktinoidů podobná jako obecný způsob přípravy lanthanoidů. Jako příklad speciální přípravy může být například uran. Výroba uranu prochází složitým postupem, založený na loužení uranové rudy kyselinou dusičnou za vzniku dusičnanu uranylu \mathrm{UO}_{2}\left(\mathrm{NO}_{3}\right)_{2}. Ten se převede řadou reakcí na fluorid uraničitý \mathrm{UF}_{4} působením fluorovodíku. Nakonec se fluorid uraničitý redukuje vápníkem na kovový uran.
Všechny ostatní aktinoidy, těžší než uran (transurany), se připravují jadernými reakcemi.
Aktinoidy jsou nestálé prvky, které tvoří mnoho radioaktivních izotopů s poločasem rozpadu nižším, než má uran. Ve své valenční sféře obsahují valenční elektrony v orbitalu 5 f (výjimkou je aktinium a thorium).
Uran je radioaktivní kov stříbrobílé barvy, který díky oxidaci po čase přechází do šedého zabarvení. Rozmělněný na prášek je samozápalný. Jako kov nemá takovou tvrdost a dá se tvářet za běžné pokojové teploty. Uran se svoji specifickou hustotou (19,01\mathrm{~g}\cdot\mathrm{cm}^{-3}) patří k nejtěžším prvkům a je o asi 70 \% těžší než olovo.
Izotop uranu { }^{235} \mathrm{U} byl v minulosti důležitou surovinou pro výrobu nukleárních zbraní. Dnes má využití hlavně jako palivo v jaderných elektrárnách. Z izotopu { }^{238} \mathrm{U} se v reaktorech dá vyrábět štěpitelný izotop { }^{239} \mathrm{Pu}. V medicíně se používá jako kontrastní látka v rentgenologii oxid thoričitý.
Když se řekne uran a radioaktivita, každého napadne jedno slovo - Černobyl! Ano, i tam tehdejší soudruzi používali štěpný izotop uranu { }^{235} \mathrm{U}, ovšem za havárii 26. dubna 1986 uran nemohl. Uran je obsažen mimo jiné i v uhlí, a to je hlavním důvod, proč tepelné elektrárny do prostředí uvolňují celkově mnohem víc radioaktivity než elektrárny jaderné. Docela paradox, nemyslíš?