Začínáme!
Alkalické kovy jsou měkké jako vosk a můžeme je krájet nožem. Na vzduchu se však velmi rychle pokrývají vrstvičkou svého hydroxidu a uhličitanu, proto se uchovávají pod hladinou petroleje nebo silikonového oleje. Všechny kovy 1. skupiny mají stříbřitě bílou barvu, výjimkou je lehce nazlátlé cesium.
Stejně jako u všech nepřechodných prvků se i u alkalických kovů shoduje číslo jejich skupiny s počtem valenčních elektronů. V průběhu celé skupiny můžeme očekávat velice podobné vlastnosti. Alkalické kovy mají 1 valenční elektron v orbitalu s, proto mají elektronovou konfiguraci n s^{1} a vyskytují se ve sloučeninách výhradně v oxidačním stavu +I. Většinou tvoří sloučeniny s elektronegativními prvky, protože jsou z celé periodické tabulky nejvíce elektropozitivní. Elektronegativita ve skupině klesá s rostoucím atomovým číslem. Jejich nízká elektronegativita má za následek vznik iontových sloučenin.
Všechny alkalické kovy poskytují totožnou a velice bouřlivou reakci s vodou. Reaktivita jednotlivých prvků ve skupině roste. Vzniká příslušný hydroxid a plynný vodík.
2 \mathrm{Na}+2 \mathrm{H}_{2} \mathrm{O} \longrightarrow 2 \mathrm{NaOH}+\mathrm{H}_{2}
Velikost kationtů roste s protonovým číslem. Jejich ionty charakteristicky barví plamen Li+ karmínově červeně, \mathrm{Na}^{+}žlutě, \mathrm{K}^{+}, \mathrm{Rb}^{+}a Cs fialově. Této znalosti se využívá při plamenové zkoušce ve kvantitativní analýze neznámých látek.
Taková básnička, aby se ti to líp pamatovalo:
Hanu Líbal Na Kolena Robustní Cestář Franta.