A jdeme na to!
Nejdříve ti ukážu, jak se pojmenovávají kationty a anionty. Potom se podíváme na to, jak se tvoří název takové sloučeniny vzniklé spojením kationtů a aniontů a jaká se u toho používají pravidla.
Názvy kationtů
Jak už víš, kationty jsou ionty s kladným nábojem. Pojmenovávají se takto:
kation + název prvku + koncovka oxidačního čísla
\mathrm{Na}^{+} kation sodný \mathrm{Zn}\textcolor{#FF0000}{^{2+}} kation zinečnatý
Speciálními případy jsou víceprvkové kationty. Některé molekuly dokáží do své struktury vzít ještě jeden vodík, který zapříčiní, že se z neutrální molekuly stane kladně nabitý ion. Nejznámějším příkladem je amoniak (\mathrm{NH}_3). Pokud amoniak přijme do své struktury ještě jeden vodík, vznikne kation \mathrm{NH}_{4}^{+}, který se pojmenuje jako „kation amonný“ nebo jednoslovně „amonium”.
Názvy aniontů
Anionty se dají pojmenovat dvěma způsoby. Buď použiješ název prvku s koncovkou -id nebo je pojmenuješ jako název prvku + idový anion.
\mathrm{Cl}^{-}chlorid nebo chloridový anion
Než začnu s výčtem aniontů, je potřeba si udělat trochu opáčko. Jednoatomové anionty tvoří hlavně p-prvky, a to kvůli jejich vysoké elektronegativitě - mají velkou schopnost přitahovat elektrony. Tyto prvky leží v PSP hned vedle vzácných plynů. K tomu, aby získaly „úplnou” elektronovou konfiguraci (aby se zcela zaplnily jejich orbitaly), jim chybí jen pár elektronů (od jednoho do pěti). Počet valenčních elektronů elektroneutrálního prvku můžeš určit podle skupiny, ve které prvek je.
Halogenidy
Prvky ležící v 17. skupině (tedy halogeny) mají ze všech prvků nejvyšší elektronegativitu (s výjimkou At a Ts). Jejich anionty mají oxidační číslo -I, protože druhému atomu berou jeden elektron, který jim chybí do stabilnější elektronové konfiguraci vzácného plynu.
\mathrm{F}^{-} | fluorid | fluoridový anion |
\mathrm{Cl}^{-} | chlorid | chloridový anion |
\mathrm{Br}^{-} | bromid | bromidový anion |
\mathrm{I}^{-} | jodid | jodidový anion |
Jod může vytvářet ještě jeden speciální anion a to:
\mathrm{I}_3^{-} | trijodid | trijodidový anion |
Chalkogenidy
Jedná se o prvky, které se vyskytují v 16. skupině (kromě Po a Lv). Těmto prvkům chybí dva elektrony k dosažení stabilní elektronové konfigurace vzácného plynu. Díky své elektronegativitě si přivlastní dva elektrony atomu, se kterým tvoří vazbu, takže mají oxidační číslo -II. Při tvorbě názvu aniontu tvoří O a S výjimku (tzn. nepoužívá se slovo kyslíkid nebo sírid).
\mathrm{O}^{2-} | oxid | oxidový anion |
\mathrm{S}^{2-} | sulfid | sulfidový anion |
\mathrm{Se}^{2-} | selenid | selenidový anion |
\mathrm{Te}^{2-} | tellurid | telluridový anion |
S těmi to prvky je to o něco složitější, protože kromě těchto aniontů tvoří kyslík a síra ještě další:
\mathrm{O}_{2}^{2-} | peroxid | peroxidový anion | |
\mathrm{O}_{2}^{-} | hyperoxid | hyperoxidový anion | - starý název |
superoxid | superoxidový anion | - nový název | |
\mathrm{O}_{3}^{-} | ozonid | ozonidový anion | |
\mathrm{S}_{2}^{2-} | disulfid | disulfidový anion | |
(\mathrm{HS})^{-} | hydrogensulfid | hydrogensulfidový anion |
Anionty prvků 15 . skupiny
Tyto prvky se ve formě aniontů vyskytují už méně často, protože jim do stabilní elektronové konfigurace vzácného plynu chybí tři elektrony. Mají oxidační číslo -III. Anionty tvoří pouze: N, P, As, Sb. Dusík a fosfor jsou opět při tvorbě názvu aniontu výjimkami.
\mathrm{N}^{-11 I} | nitrid | nitridový anion |
\mathrm{P}^{-11 I} | fosfid | fosfidový anion |
\mathrm{As}^{-11 I} | arsenid | arsenidový anion |
\mathrm{Sb}^{-11 I} | antimonid | antimonidový anion |
A aby těch výjimek nebylo málo, tak dusík velmi rád tvoři i jiné anionty než nitrid. Většina z nich je odvozena od amoniaku (\mathrm{NH}_3), kde jeho anionty mají náboj dle počtu odtržených vodíků:
\left(\mathrm{NH}_{2}\right)^{-} | amid | amidový anion |
(\mathrm{NH})^{2-} | imid | imidový anion |
\mathrm{N}_{3}^{-} | azid | azidový anion |
Prvky 14. skupiny
Z prvků 14. skupiny tvoří anionty pouze dva prvky - C, Si. Ostatní prvky na to už mají příliš nízkou elektronegativitu. Těmto prvkům chybějí do stabilní elektronové konfigurace vzácného plynu čtyři elektrony, proto mají oxidační číslo -IV (tedy kromě pár výjimek potvrzujících pravidlo). Uhlík tvoří dva anionty. Pozor na jejich názvy.
\mathrm{C}^{4-} | karbid | karbidový anion |
\mathrm{C}_{2}^{2-} | acetylid | acetylidový anion |
\mathrm{Si}^{4-} | silicid | silicidový anion |
Prvky 13. skupiny
Z těchto prvků je pouze jeden schopen tvořit anion. Jedná se o bor, který má ve sloučeninách různá oxidační čísla. Nejběžnější je v oxidačním stavu -III.
\mathrm{B}^{3-} | borid | boridový anion |
A ještě nějaké ty víceprvkové anionty
Kromě již zmíněného hydrogensulfidu, amidu a imidu existuje ještě několik víceprvkových aniontů.
\mathrm{(CN)}{ }^{-} | kyanid | kyanidový anion |
\mathrm{(\mathrm{SCN})^{-}} | thiokyanatan | thiokyanatanový anion |
(dříve se tomuto aniontu říkalo rhodanid) | ||
\mathrm{(\mathrm{OCN})^{-}} | kyanatan | kyanatanový anion |