Jednoduchá vazba, dvojná vazba, trojná vazba...
Některé atomy, například kyslík nebo dusík, mají ve své valenční vrstvě více než jeden nespárovaný elektron. Jedna možnost samozřejmě je, že každý z těchto elektronů využijí na jednu vazbu s jiným atomem, například atomem vodíku.
Tím by v případě kyslíku vznikla molekula \mathrm{H}_{2} \mathrm{O} (voda), v případě dusíku molekula \mathrm{NH}_{3} (amoniak). Každá z těchto molekul má stejnou elektronovou konfiguraci jako vzácný plyn neon:
Všimni si, že v elektronovém diagramu uvádím jen valenční elektrony, tedy ty, které se nacházejí v nejvyšší obsazené vrstvě elektronového obalu. Ostatní elektrony pro tvorbu vazby nejsou důležité.
Druhá možnost je, že atomy s více nespárovanými elektrony všechny svoje nespárované elektrony využijí na vytvoření tzv. násobné vazby s jediným atomem. Například v molekule \mathrm{O}_{2} (vzdušný kyslík) jsou dva atomy kyslíku spojeny dvojnou vazbou a v molekule \mathrm{N}_{2} (vzdušný dusík) jsou dva atomy dusíku spojeny trojnou vazbou.
Obecně platí, že čím je vazba násobnější, tím je také kratší a tím více disociační energie je potřeba, aby došlo k jejím rozštěpení (tzn. je pevnější). Dobře je to vidět na příkladu uhlíku, který může tvořit všechny tři typy vazeb:
