Atomové jádro je kladně nabité... a co dál?
V minulé kapitole jsem zmínil, že atom se skládá ze dvou hlavních částí - obalu, který má záporný náboj a je tvořen elektrony, a jádra, které má kladný náboj. Atomové jádro má kladný náboj díky částicím, kterým se říká protony. Ty se někdy zkráceně označují jako p^{+}nebo { }_{1}^{1} p.
Spolu s protony v jádře existují i částice zvané neutrony, které se označují jako n^{0} a nemají žádný náboj. Protože kladný a kladný náboj se odpuzují, je funkcí neutronů „vmísit” se mezi protony a jejich náboje alespoň částečně odstínit.
Protonům a neutronům se dohromady říká nukleony, což je slovo, které pochází z latinského slova nucleus a znamená „jádro”, „vnitřní část”, nebo dokonce „oříšek”.
Nukleony u sebe drží díky tzv. jaderným silám, které jsou extrémně silné (ve fyzice patří mezi tzv. silné interakce) a udrží protony u sebe i přesto, že mají stejný náboj. Nukleony neustále kmitají a mají velmi nízkou hmotnost. Jeden proton váží 1,672621\cdot10^{-27}\mathrm{~}kg, zatímco jeden neutron 1,674927\cdot10^{-27}\mathrm{~}kg. Pořád jsou ale obě tyto částice téměř 2000krát těžší než elektron, který váží pouze 9,109384\cdot10^{-31}kg.
Roztržením částic v jádře atomu od sebe (rozštěpením) se uvolní obrovské množství energie. Toho se využívá v jaderných elektrárnách a v jaderných bombách. Zatímco v jaderných elektrárnách se bedlivě dbá na to, aby nebylo rozštěpeno víc atomů, než je potřeba, v jaderné bombě je toto štěpení nekontrolované - dobře to ilustruje, kolik energie se skrývá v relativně malém množství hmoty. Více se o jaderných elektrárnách a bombách dozvíš hned v příští podkapitole.