Vyvíjelo se to asi takhle...
John Dalton (1766-1844) - ten, kdo přišel s nápadem
Britský chemik, fyzik a meteorolog John Dalton navázal na to, čeho si všiml francouzský chemik Joseph Proust, a sice, že:
„Hmotnostní poměr prvků či součástí dané sloučeniny je vždy stejný a nezávislý na způsobu přípravy sloučeniny.”
Toto tvrzení se nazývá zákon stálých slučovacích poměrů. Říká, že například 100\mathrm{~}g vody (\mathrm{H}_2\mathrm{O}), ať už vznikne jakkoliv, se vždy bude skládat z 11{,}1g vodíku a 88{,}9g kyslíku, nikoliv někdy třeba z 20\mathrm{~}g vodíku a 80\mathrm{~}g kyslíku.
Dalton toto tvrzení ještě rozvinul a tvrdil, že:
„Pokud spolu dva prvky tvoří více sloučenin, pak hmotnosti jednoho prvku, který se slučuje se stejným množstvím druhého prvku, jsou vzájemně v poměrech, které je možné vyjádřit malými celými čísly.”
Opět přeloženo do běžné řeči toto tvrzení znamená, že například 1\mathrm{~}g olova se vždy bude vázat buď s 0{,}077 g kyslíku (a vznikne sloučenina označovaná jako PbO), nebo 0{,}154g kyslíku, což je přesně dvojnásobek (a vznikne sloučenina \mathrm{PbO}_{2}). Nic mezi tím nikdy nevznikne. Je jedno, jestli mluvíme o gramech, nanogramech nebo tunách, tento poměr bude vždy stejný. Toto tvrzení se nazývá zákon násobných slučovacích poměrů. Vyplývá z něj, že hmota se skládá z nějakých částeček. Ty si Dalton představoval jako malé kuličky, které jsou dokonale vyplněny hmotou, a které se liší velikostí a hmotností u každého prvku. Měl samozřejmě na mysli atomy.
