Jsem poprvé v laboratoři. Na co mám pamatovat?
První návštěva laboratoře může zneklidnit kde koho. Ale existuje několik obecných bezpečnostních zásad, které když budeš dodržovat, tak nemůžeš nic zkazit. Jsou to tyto:
Ruce, hlava, ramena, krk...
Kůži si chraň tak, že budeš nosit plášť a rukavice. Můžeš být sebešikovnější a sebeodpovědnější, ale někdy stačí malé škobrtnutí nebo nepozorný spolužák, a najednou máš dvě deci kyseliny na triku. Proto je lepší, když to místo tvého trička odnese plášť. Zabráníš tak i nehezkým popáleninám. Nutno dodat, že rukavice sice nejsou pro práci v laboratoři povinné, ale silně ti je doporučuji.
Pokud máš dlouhé vlasy, svazuj si je do culíku. Rozhodně nechceš dopadnout jako legendární Lysohlávka - dívka, která přišla do laboratoře s účesem nachystaným na večerní ples. Jedinkrát se nešťastně ohnula nad hořícím kahanem a puf! Další den přišla do školy na ježka.
Chraň si svoje oko v hlavě
Na očích vždy nos ochranné brýle. Není to sice pravděpodobné, ale nikdy nevíš, kdy odněkud vyšplíchne kapka žíraviny. A věř mi, že vymývat kyselinu z očí není vůbec žádná zábava. Při výbušnějších experimentech se používá obličejový štít.
Vždy předpokládej, že všechno, co není popsané, může být nebezpečné. Zásadně nic neochutnávej a nepij, k ničemu nečichej a v ničem si nemáchej ruce. Pokud něco naliješ mimo původní nádobu, například do kádinky, nejlépe to vždy popiš fixou. Mnoho chemikálií vypadá podobně, a tak lehko dojde k chybě. A pokud k něčemu přece jen musíš přičichnout, nikdy se nenakláněj přímo nad nádobu. Vždy si mávnutím ruky přivaň výpary směrem k nosu.
Tolik tedy k základním zásadám bezpečnosti. Všechna ta pravidla mohou vyvolávat dojem, že laboratoř je děsivé místo plné zhoubných nástrah. Ale pokud budeš trochu používat hlavu a nic neopomeneš, nemáš se čeho bát. A konec konců, jak by řekl profesor Příhoda: „Kdo se bojí chemie, ať jde od válu.”
Teď se s tebou podívám na to, jak se chovat v konkrétních případech.
Polil jsem se žíravinou, co teď?!
V prvé řadě nezoufej! Pokud se ti kyselina nebo zásada dostane na rukavice, většinou ji stačí smýt trochou vody. Pro jistotu je ale dobré vzít si rukavice nové. Nikdy nevíš, jestli v těch starých nebyla díra. Pokud ti žíravina ulpí na plášti, je také lepší si vzít nový.
V případě, že se ti žíravá látka dostane na kůži, jednoduše zasažené místo několikrát omyj vodou. Navzdory obecné představě chvíli trvá, než tě kyselina nebo zásada poleptá, takže není třeba ztrácet hlavu.
Horší situace nastane, pokud se ti žíravina dostane do očí. V takovém případě je potřeba oči několik minut vymývat proudem studené vody, a to od vnitřního koutku k vnějšímu. Doporučuje se, aby postiženému člověku někdo držel při promývání oči otevřené. Je to dost nepříjemný proces, proto nikdy nezapomínej nosit brýle!
A pokud se ti náhodou stane, že žíravinu rozliješ na zem, rozhodně se ji okamžitě nesnaž utřít hadrem. Je nutné ji nejprve zneutralizovat slabou kyselinou nebo zásadou. Hadr nasáklý kyselinou by se pravděpodobně brzo rozpadl a ještě by rozežral, čeho by se dotkl.
Zbláznil jsem se a vypil jsem kyselinu. Co s tím?
Něco takového by tě nemělo ani napadnout. Ale pokud se to přece jen stane, záleží na tom, o jakou kyselinu jde. Pokud se jedná o velmi slabý roztok, není třeba si dělat starosti. Slabý roztok kyseliny chlorovodíkové máš ostatně v žaludku. Horší je to, pokud se jedná o koncentrovaný roztok. V takovém případě ho budeš muset zapít spoustou vody, aby se naředil. Rozhodně se ho nepokoušej vyzvracet nebo neutralizovat silnou zásadou. V obou případech by došlo jen k dalšímu poleptání hltanu.
Nutné je také navštívit doktora.
Kyselina do vody, nebo voda do kyseliny?
Poměrně často při práci v laboratoři budeš muset zředit silný roztok kyseliny na slabší. Jak ale zjistily celé generace chemiků před tebou, není jedno, co liješ kam. Pokud naliješ vodu přímo do kyseliny, dojde k chemické reakci, při které se uvolní spousta tepla, a co hůř, kyselina začne stříkat všude kolem.
Proto si pamatuj - kyselina do vody! Můžeš si pro to vytvořit nějakou mnemotechnickou pomůcku, třeba „Karel dělá výmyky”. Je to sice hloupost, ale funguje.
Pomoc! Hoří!
K tomu, aby něco hořelo, jsou vždy potřeba tři věci: hořlavá látka, oxidovadlo (kterým je i vzduch) a určitá teplota. Protože s teplotou se manipuluje špatně, je nejlepším způsobem, jak uhasit požár, odstranění oxidovadla. Pak už jen záleží na tom, co hoří.
Pokud se vznítí kapalina nebo pevná látka a je to malinký oheň, většinou ho můžeš udusit, například přiklopením nějakou nádobou. Pokud se ohýnek rozroste v požár, je lepší použít práškový nebo pěnový hasící přístroj. Vodou nehas, pokud naprosto jistě nevíš, co hasíš. U některých látek totiž voda podporuje další hoření. V případě, že máš tu možnost, můžeš požár také zasypat pískem. S největší pravděpodobností požáry nebudou spadat pod tvou kompetenci. V situacích, kdy se ukáže, že učitel je zrovna v bezvědomí, ale není na škodu vědět, co dělat.
Pokud vzplane plyn tryskající z kohoutku, je situace nepříjemná, ale jednoduchá. Stačí uzavřít uzávěr plynu. Nezapomeň si předtím ale sundat rukavici, jinak hrozí, že se spálíš a umělá hmota se ti přiškvaří ke kůži. Pokud hoří elektrický spotřebič, je potřeba ho vypnout (je-li to možné) a poté zhasit jakkoliv, jen ne vodou.
A co s popáleninami? Ze základů první pomoci určitě víš, že popáleniny je třeba dlouho chladit studenou vodou a poté obvázat sterilním obvazem, aby nedošlo k infekci. Pokud je popálenina větší, je také nutné zajít s ní k doktorovi.
Možná mám otravu. Co mám dělat?
U potenciálně jedovatých nebo dráždivých látek je potřeba dodržovat především jednu věc, a sice práci v digestoři (nebo na dobře větraném místě). Ta odsává všechny nebezpečné a hořlavé plyny pryč. Proto jsem říkal, že se nemáš nad nádoby s neznámými látkami naklánět. Mohlo by to s tebou švihnout, ani nebudeš vědět jak.
Pokud se někdo z tvých spolužáků otráví plynem (např. oxidem uhelnatým), první věc, kterou je potřeba udělat, je vyvést ho na čerstvý vzduch a okamžitě zavolat doktora. Při vážnějších otravách (např. kyanovodíkem) může být potřeba, aby se postižený nadýchal čistého kyslíku. Jedovatým plynem zamořenou oblast je potřeba samozřejmě vyvětrat. Nikdy ale nezapomeň používat selský rozum - pokud jedovatý plyn zamoří větší oblast a otráví se více lidí, je potřeba prvně větrat a až potom někoho vyvádět na čerstvý vzduch. Jinak hrozí, že se otrávíš také.
Při ostatních otravách, tj. při požití jedu, je potřeba co nejdříve vyvolat zvracení, aby se jed nedostal do krevního oběhu. Pokud se tak stane, je potřeba podat příslušný protijed. V každém případě otravy je však naprosto nezbytné přivolat lékaře!
Všechny zmíněné rady jsou univerzálně platné a je rozumné je dodržovat i mimo laboratoř. Ve škole platí, že při každé nebezpečné události je vždy nejlepší poradit se s učitelem.