Co se stane s látkou, když se rozpustí?
Nepolární látky
Když se rozpouští nepolární látka v nepolárním rozpouštědle, je to jednoduché. Rozpouštěná látka "zapadne“ mezi molekuly rozpouštědla a jednotlivé molekuly se přitahuji slabými van der Waalsovými vazbami. Příkladem ti může být rozpouštění jodu v tetrachlormethanu.
Pokud se rozpouští polární látka v polárním rozpouštědle, existují dvě možnosti toho, co může následovat.
Polární látky
Látky s iontovými vazbami se ve vodě rozpadají (odborně se říká, že disociují) na jednotlivé ionty, které jsou pak obklopeny molekulami rozpouštědla. Pokud například rozpustíš chlorid sodný (\mathrm{NaCl}) ve vodě, disociuje na ionty \mathrm{Na}^{+}a \mathrm{Cl}^{-}. Molekuly vody, které obklopí ionty \mathrm{Na}^{+}, se k nim natočí tou stranou, na které mají záporný parciální náboj, zatímco k iontům \mathrm{Cl}^{-}se natočí stranou s kladným parciálním nábojem. Kolem obou iontů tak vznikne tzv. solvatační obal. V takovýchto roztocích se pak pohybují nabité částice (podobně jako se například pohybují elektrony v krystalické mřížce kovu), díky čemuž vodí elektrický proud. Těmto roztokům se říká elektrolyty.
Látky s polárními kovalentními vazbami mohou disociovat, ale nemusejí. Například kyselina sírová \left(\mathrm{H}_{2} \mathrm{SO}_{4}\right) bude disociovat velmi ochotně a rozloží se na dva kationty \mathrm{H}^{+}a jeden anion \mathrm{SO}_{4}^{2-} nebo jeden kation \mathrm{H}^{+}a jeden anion \mathrm{HSO}_{4}^{-}. Slabší kyseliny, jako třeba kyselina octová \left(\mathrm{CH}_{3} \mathrm{COOH}\right), budou disociovat méně a některé molekuly zůstanou v celku. To, jak moc bude molekula disociovat, ti řekne tzv. disociační konstanta (o které se více dozvíš v kapitole 7). Látkám, které mohou disociovat, ale nedisociují vždy, se říká potenciální elektrolyty. Mají totiž „potenciál vést elektrický proud“, pokud disociují.
