Říkají ti, že máš obě ruce levé?
Shodné zobrazení v prostoru má stejná pravidla jako shodné zobrazení v rovině. Shodné útvary musejí mít stejný tvar a rozměry. Obrazem úsečky v původním útvaru A B je úsečka A^{\prime} B^{\prime}. Zobrazení je shodné právě tehdy, když jsou každé takové dvojice úseček shodné. Za tyto úsečky můžeš považovat například hrany těles, nacházíš se tím pádem v prostoru.
Shodnost přímou dostaneš tehdy, když objekt posuneš (tzv. translace), pootočíš (tzv. rotace). Speciálním případem rotace je osová souměrnost (tj. otočení o \pm 180^{\circ}). U přímé shodnosti se zachovává orientace úhlů. Na obrázku níže je vidět posunutí krychle.
Při pohledu na obrázek můžeš vidět, že délky stran každé odpovídající dvojice úseček v této dvojici krychlí jsou stejně dlouhé. Například úsečka A B je stejně dlouhá, jako úsečka A^{\prime} B^{\prime}.
Při rotaci objektu kolem osy o 360^{\circ} dostaneš jeho body do výchozí polohy, tedy identické zobrazení, tj. A=A^{\prime} a B=B^{\prime}. Úsečka A B je pak tam, kde A^{\prime} B^{\prime}. Pokud se překrývají všechny vrcholy původního tělesa i jeho obrazu, jedná se o totožnost (identitu). Znamená to, že krychle se otočí kolem jedné ze svých hran a vrátí se zpět do původní polohy.
Nepřímá shodnost vzniká rovinovou souměrností (tzv. zrcadlením), nebo středovou souměrností. Středová souměrnost v prostoru je tak trochu ošemetná, jelikož v prostoru nelze vytvořit bod (byla by to nekonečně malá koule, a to přeci není bod). Pro naše potřeby si s tímto pojmenováním ale vystačíme. Oba budeme vědět, o čem mluvíme. U nepřímé shodnosti se nezachovává orientace úhlů. Zrcadlení si můžeš představit jako odraz za rovinou zrcadla. Nepřímá shodnost se týká třeba párových orgánů lidského těla, případně mnoha budov nebo jejich částí.