Fluor
Fluor je silně toxický zelenožlutý plyn. V přírodě se vyskytuje pouze ve sloučeninách, ve kterých má vždy oxidační číslo -I. Můžeš se s ním setkat v minerálech jako je například kazivec \left(\mathrm{CaF}_{2}\right) nebo fluorapatit \left(\mathrm{Ca}_{5}\left(\mathrm{PO}_{4}\right)_{3} \mathrm{~F}\right). Patří také mezi biogenní prvky a najdeš ho třeba v kostech a zubech.
Výroba fluoru je kvůli jeho reaktivitě značně problematická a jediným použitelným postupem je elektrolýza. Další problémy nastávají i při jeho skladování a přepravě, a proto se většinou spotřebovává hned tam, kde se vyrobil. Čistý fluor moc velké využití nemá a dnes se používá hlavně jako silné oxidační činidlo. Daleko širší použití mají jeho sloučeniny.
Fluorid sodný se přidává do zubních past k posilování zubní skloviny, ale i zde platí, že všeho moc škodí. Nadměrný příjem fluoru totiž může mít za následek poškození zubní skloviny a vznik žlutohnědých skvrn.
Kryolit \left(\mathrm{Na}_{3}\left[\mathrm{AlF}_{6}\right]\right) se zase používá při elektrolytické výrobě hliníku a v ledničkách se k chlazení dříve používaly freony, což jsou organické sloučeniny chloru a fluoru. Dnes se už jejich použití značně omezuje, protože při uvolnění do atmosféry ničí ozonovou vrstvu.
Další významnou sloučeninou fluoru je i teflon, který se jako ochranná vrstva používá nejen v kuchyňském nádobí, ale i v chemických výrobách.
Fluorovodík \textcolor{#800080}{HF}
Fluorovodík je bezbarvý jedovatý plyn, který extrémně dráždí sliznice, a proto ho můžeš cítit i ve velmi malých koncentracích. Jeho rozpuštěním ve vodě vzniká silně žíravá kyselina fluorovodíková, která leptá dokonce i sklo, a musí se proto skladovat v plastových lahvích. Obě tyto látky jsou pro člověka velmi nebezpečné, a i malé množství může způsobit selhání srdce nebo dýchání.
Fluorovodík se používá hlavně v chemických výrobách, a to při výrobě uranu, hliníku nebo teflonu.